Kapitola 61: Experiment
Po návratu z Albánie mu zavolala. Nechtěla nic velkého, jen to ze sebe dostat, že jí v té Albánii bylo nějak vedlejší, že to celé táhla a platila a on byl myšle...
Štítek: Láska
Kapitola 60: Co vezu
Mezinárodní řidičák si vyřídila týden před odjezdem. Paní za přepážkou ho razítkovala s takovým zaujetím, jako by Lauře schvalovala adopci, a ne povolení šlapat...
Kapitola 59: Pod sněhem
Týden před Vánoci byla na tom tak, že celou Albánii řešila sama. Auto, mezinárodní řidičák, ubytování, kdo je za koho zodpovědný, kde se vyzvedává klíč. Psala m...
Kapitola 58: Okamžik
Prosinec v roce 2024 patřil jí. Tak nějak se to seběhlo, že celý ten měsíc se odehrával v jejím světě, na jejích koncertech, mezi jejími lidmi, a Marek do něj j...
Vztahový adrenalin
Vztahy mohou někdy vypadat jako chůze po zídce. Nemyslím nudnou, metr širokou betonovou zídku v satelitu, na kterou by si klidně sedl i strejda s pivem, cigárem...
„Ahojky“ a další přehmaty aneb proč si psát nebudeme
Člověk by si myslel, že první dojem je jen o tom, jak vypadáte – jestli máte upravené vlasy, čisté boty, a jestli vám při úsměvu nezůstane špenát mezi zuby. Ale...
Kapitola 57: Za pět minut dvanáct
Na konci října jeli zase do Jihlavy, na festival dokumentů. Tentokrát ne do tělocvičny mezi karimatky a cizí spáče, ale do bytu, který si pronajali jen pro sebe...
Kapitola 56: Chtěné i nechtěné
Na konci září vzal Marek Lauru na loď. Do Řecka, na čtrnáct dní. Plachetnice a parta lidí, týden na vodě a týden v Aténách. Laura byla v sedmém nebi. Ta parta n...
Kapitola 55: Kdo by se Nebál
Začátkem září byl v Brně Nebál. Něco mezi plesem, cirkusem, výstavou a mejdanem, v halách staré zbrojovky, kam se na jednu noc sjelo sto šedesát umělců a pár ti...
Kapitola 54: Banát 2024
Po té písničce roztály ledy a oni se začali na Banát domlouvat spolu. To samo o sobě bylo víc, než Laura čekala. Že to plánují jako dvojice, ne že ona jede za n...
Kapitola 53: Mokrej budeš vždycky
Po vodě se Laura snažila žít. Šlo to ztěžka, protože to strašně bolelo, ale dělala, co se dá. Napsala si pro sebe i pro ostatní takový tip k vodě. Skoč, vejdi, ...
Kapitola 52: Pády a stan
Spát pořád neuměla. Ale naučila se s tím zacházet líp. Když nejde spát, dá se mít hezky i jinak. Dá se snít. Třeba o východu slunce ve 4:55. A když je to snění ...
Kapitola 51: Tělo to ví dřív
Na jaře měly děti narozeniny. Synovi v březnu, dceři v dubnu, a Lauře při dceřiných desátých poprvé v životě došlo, že šmoulí zmrzlina není vůbec špatná. S dětm...
Kapitola 49: Vyrážka
Únor toho roku byl suchý. Ne počasím, počasí Laura skoro nevnímala. Suchý uvnitř, jako když se dlouho nic neděje a člověk se přistihne, že čeká, neví na co. Měl...
Holka z nebe
Spadla z nebe holka. Tak trochu anděl, tak trochu selka. Ani malá, ani velká. Sklopil oči na zem, koukajíc na ni úkosem. A jak šla furt vedle, tak občas zakopla...