Epilog: Střepy
Když to celé skončilo, přišly vzpomínky. Ne jako pomsta, spíš jako příliv, který si nevybírá, co vynese na břeh. Sicílie v pomalém autě, co se sotva vyškrábalo ...
Štítek: Rozchod
Kapitola 88: Rubáš
Dvacátého května šla po koncertě k němu. Vědomě, s otevřenýma očima, dávno po konci. Ne aby se něco spravilo. Spíš jako se člověk vrátí na místo nehody, ne prot...
Kapitola 87: Pátého května
Pátého května večer seděla venku s kamarádkou, sklenka vína na stole, a napsala mu poslední dopis. Ne ve vzteku. Vztek by potřeboval naději, že to ještě někam v...
Kapitola 86: Extra kráva
Krávu si nechala. Ne tak, jak to myslel on, ale po svém. Vzala to slovo, co jí poslal z Porta, a obrátila ho. Pokud mě kvůli tomu, že něco chci, budete mít za k...
Kapitola 74: Balkon
Do Gdaňsku letěla ten rok podruhé, tentokrát s bývalým mužem a s dětmi. Bylo to poprvé, co po rozvodu odjeli někam jako něco, co se zdálky podobalo rodině, a La...
Kapitola 72: Modřiny
I po Gdaňsku jeli do Banátu. Rozešli se v červenci a v srpnu spolu odjeli na dovolenou, protože tak zamotané to bylo. Banát byl odjakživa jejich, jejich svoboda...
Kapitola 71: Možnost
Lístky na Colours měli dávno. Ubytování taky, zařídila ho ještě v době, kdy to mezi nimi vypadalo na společné léto, na ta jejich nejlepší léta s hudbou do noci....
Kapitola 70: Klíče
Do Gdaňsku původně letět neměla. Byla to jeho cesta, jeho plán, jeho levná letenka. Ale týden po výročí, po hotelu s výhledem a po misi, kterou pro něj celou vy...
Kapitola 65: Dvanáctého
Po tom večeru v hospodě dělala Laura to, co uměla nejlíp. Sbírala střepy a skládala z nich most. Napsala mu, dlouze, ne ve vzteku, vysvětlovala, podávala ruku, ...
Kapitola 53: Mokrej budeš vždycky
Po vodě se Laura snažila žít. Šlo to ztěžka, protože to strašně bolelo, ale dělala, co se dá. Napsala si pro sebe i pro ostatní takový tip k vodě. Skoč, vejdi, ...
Kapitola 41: Ještě se potkáme
Marek napsal koncem července. Ne „jak se máš“ nebo „chybíš mi“. Napsal: Co si myslíš, vezmeme do Banátu rum nebo Becherovku? Laura se na zprávu dívala déle, než...
18: Rozbitá vzpomínka
Laura seděla na zahradě, slunce jí svítilo do očí, ale nijak ji nehřálo. Ani trochu. Jako by celé léto zůstalo zaseknuté v tom prapodivném festivalovém ránu, kd...
17: Když festival zhasne
Ten festival měl být velký. Vždyť přesně před rokem tu Laura potkala Marka, a i když pořád nevěděla, jak to „něco“ mezi nimi pojmenovat, byla si jistá, že je to...