Člověk by si myslel, že první dojem je jen o tom, jak vypadáte – jestli máte upravené vlasy, čisté boty, a jestli vám při úsměvu nezůstane špenát mezi zuby. Ale stejně důležitý je i první psaný dojem. Jo, ten, co uděláte, když někomu pošlete první zprávu. Ať už jde o první pracovní e-mail, seznamku, kamaráda, který se ozval po delší době nebo klidně jen reakci na sociálních sítích. Špatný jazykový projev může nadělat podobnou škodu, jako kdybyste na první rande dorazili v teplákách s flekem od kečupu. I to je samozřejmě odpustitelné 🙂
Obsah
Kapitoly přehmatu
U psaní zpráv by měl člověk trochu přemýšlet. Aspoň trochu chápat strukturu a kontext. A hlavně – měl by být u toho psaní normální. Jenže jak ukazují zkušenosti mnoha mých kamarádek, psaní je často spíš bludiště plné nášlapných min, které často vybuchují hned po první konverzaci.
Kapitola 1. Je to muž nebo snažilka?
Začneme klasikou: „Ahojky 😊“. Zní to jako roztomilý začátek, ale ve skutečnosti je to jazyková varianta dětského dudlíku. Že máte pocit, že se bavíte s maminkou ze serveru emimino.cz? Ne, v tomto článku budu popisovat zejména muže (chlapce) věkově 30+.
Zdá se vám to neškodné? Omyl. S každým „ahojky“ umírá jedno koťátko. Když se k tomu přidá otázka typu „Co děláš, koťátko?“ (no, právě umřelo!) nebo zdrobněliny jako „plánečky“ nebo „písat“, máte chuť utéct. Nemusíte, protože dokud se s někým takovým „setkáte“ jen přes zprávy, jste relativně v bezpečí.
Jaké další perly kamarádky nasbíraly?
- „Ahojky, copak dneska děláš? 😊😊😊“ – mažu rohlíky dětem!
- „Dobrééé ránkooooo!“ – no comment… máte už druhý den máte pocit, že si píšete s chatbotem?
- „Jaký máš plánky na večer?“ – raději si vypněte telefon…
- „Dobré spinkání, princezno 🌙“ – na první dobrou to zní mile, ale po třetí zprávě každý večer se začne noční pocení dříve, než je nutné.
- „Jdu se vyspršit, ne že na mě budeš myslet!“ – vždycky budu, ale jinak, než čekáš.
- „Pošleš fotečku?“ – pošlete fotku v teplácích, to zabere! Pokud je to ten pravej, bude mu stačit, že si fotkou v domácím oblečení ověří, že jste si víceméně podobná s tou slečnou na profilové fotce a ještě jste se nestala skřetem.
Kapitola 2. Frekvenční masakr
Kdykoli uslyšíte někoho říkat, že chce být v kontaktu „každou chvíli“, doporučte mu koníček. Jestli máte za sebou pět otázek během dopoledne, šest smajlíků a sedm „co plánuješ na večer?“, je to jasné: vztah se zvrhl ve spam. A pokud navíc každá zpráva obsahuje zdrobnělinu nebo pasivně agresivní náznak, že „neodepisuješ dost rychle“, je na čase přestat odpovídat úplně.
Kapitola 3. Zprávy, které nepřijdou
Někdy se zdá ticho horší než blbě napsaná zpráva. A někdy ne. Protože mezi trapným „Pošleš foto?“ a nepsáním vůbec může být diametrální rozdíl, hlavně pro pisatele. Nepsaní může zabolet, ale pravděpodobně se nestanete terčem vtipných historek. Nebo jen na chvíli. Zatímco špatné psaní dává příležitost pro vyplnění dialogu (když je například potřeba otevřít další víno a příliš nepřemýšlet) mezi kamarádkami… a to po dostatečně dlouhé časové období. Když už nejde vymyslet nic lepšího, dejte si raději pivo a popovídejte s kamarády v hospodě, zřejmě tím zkazíte méně.
Kapitola 4. Emoce vzbuzující smajlíci aneb uhádni kontext
Představte si zprávu plnou ikon:
- „🌚🍷🍕“ – romantický večer, nebo plán na únos?
- „Jako vážně žádné foto? 😭🌹😭“ – jsi růže a já pro tebe umírám?
- „😜🍆🍑“ – víme, co to znamená. A víme, že ne.
Emodži měly původně zprávy obohacovat, ale většinou jen zvýší váš krevní tlak. Pokud používáte víc ikon než slov, není to kreativní, je to zmatené.
Kapitola 5. Když vulgarity vstoupí na scénu
Někdo si myslí, že vulgarity jsou důkazem vášně. Takže dostanete zprávy jako:
- „Seš fakt kus, kdy tě přehnu?“ – odpověď: nikdy.
- „Kdyby si neměla do čeho píchnout, tak…“ – odpověď: žádná.
- „Pošli prsa.“ – Žádost o intimitu formou zprávy je zaručená cesta k tomu, že vám žádná prsa nikdo nikdy neukáže. A už to zavání…
Další úroveň vulgarit je, když se o někom jiném vyjadřujete nepěkně.
- „Taky bych potřeboval pomoct od nějakýho ukáčka“ – wtf??
- „Ten Karel je strašnej zm*d“…
Kapitola 6. Rozpoutejte chaos
Další úroveň pekla je naprostý chaos. Máte pocit, že jste přišli na přednášku o marketingu a místo toho se ocitnete na výstavě poníků.
- „Cus, co delas dnes chci pokecat“
- „Ahojky nějak se neznámé ale párkrát sem tě viděl a říkal jsem si jestli bys nikdy nenašla třeba na kávu nebo večeři třeba ?“
- „Chces pokec nebo jsi jedna z tech fiflen?“
Kapitola 7. Když se z konverzace stane smyčka
Začíná to nevinně – najdete společné téma, třeba zájem o zvířata. První zprávy vypadají slibně, možná dokonce vtipně. Jenže po pár výměnách už místo přirozené konverzace přichází jeden monolog za druhým. Zájem o dané téma se mění v posedlost, ze které není úniku.
Pokud se debata zasekne na jednom bodě, například na detailech rodinných zálib, historkách, které nemají konec, nebo neustálém vyptávání na vaše reakce, začne to být unavující. Přidáte-li k tomu zprávy typu „A kde mám tebe?“ po pár hodinách psaní, působí to spíš jako lehce pasivní nátlak než zájem.
Monotémata v komunikaci mohou působit spíš jako rozhovor s nahrávací smyčkou než se skutečným člověkem. Jestli se konverzace nikam neposouvá, přiznejte si, že tu chybí přirozená dynamika – a raději to ukončete. Ne proto, že by téma bylo špatné, ale protože vy si zasloužíte víc než komunikaci, která nakonec jen vyčerpává.
Kapitola 8. Jak to po*at, když jsi žena
Nekultivovaný písemný projev není výsadou mužů – ženy to umí taky pěkně zazdít. Zprávy přehnaně roztomilé („Čaukyyyy“), pasivně-agresivní („Jestli nejsi zábavnej, tak ani nepiš 🙃“), nebo až moc „cool“ („Tvl ty se mi asi líbíš 😂😂😂“) působí stejně špatně, ať přicházejí od kohokoli. A to nemluvíme o klasice – nic nenapsat, čekat, že ten druhý „by přeci měl napsat první“ a místo toho si stěžovat u kamarádek.
Ale upřímně, kapitolu 8 jsem si vymyslela, nemám takové zkušenosti 🙂
Seznam bizarních slov, které nepatří do komunikace
Tady je pár perel, které mi kamarádky za poslední dobu nahlásily:
- Ahojky
- Dobré ránko
- Dníček
- Plánečky
- Koťátko
- Koblížku
- Vyspršit
- Fotečka
- Obídek
- Véča
- Klučina
- Holčina
- Ju
- Moje stará
- Písat
- Kočička
- Péro (ehm)
- Dycinky (toto už je hodně na pováženou!)
Pokud máte i vy svá „oblíbená slova“, sem s nimi, ať to doplníme 🙂
Nekultivovaný písemný projev dokáže pokazit chuť na osobní setkání, i když ta zpráva třeba není myšlená špatně. Pište jednoduše, přirozeně, s trochou zájmu, a hlavně s respektem. Nezdrobňujte, neposílejte zprávy o „vyspršení“, neposílejte pět smajlíků za větou. A pokud váháte, co napsat, zvažte, jestli to vlastně psát musíte. Ticho je totiž pořád lepší než „Pěkný dníček, posílám pusíček!“.
