Kapitola 41: Ještě se potkáme
Marek napsal koncem července. Ne „jak se máš“ nebo „chybíš mi“. Napsal: Co si myslíš, vezmeme do Banátu rum nebo Becherovku? Laura se na zprávu dívala déle, než...
Marek napsal koncem července. Ne „jak se máš“ nebo „chybíš mi“. Napsal: Co si myslíš, vezmeme do Banátu rum nebo Becherovku? Laura se na zprávu dívala déle, než...
Někdo důležitej zaklepe na dveře vlakového kupéčka a už v něm zůstane Ty se (ne)náhodně staneš svědkem života někoho dalšího. Máš její kalhotky z Banátu a když ...
V Banátu se věci znovu daly do pohybu – pomalu, váhavě. Jak stará lokálka, která nikdy neví, jestli dojede do cíle, přesto se hýbe vpřed. Laura si vychutnávala ...
Laura se balila do Banátu a cítila zvláštní klid. Takový, který přijde po bouři, když stojíte uprostřed zahrady, pozorujete polámané větve a promáčené květiny, ...
Festivalový vlak směřující do Banátu vypadal jako obrovská párty na kolejích, místo, kde si lidé odkládají povinnosti, zodpovědnost i občas sebeúctu. Laura se n...
Dny běžely jeden za druhým a Laura mezi nimi skákala jako dítě přes louže. Některé byly hluboké, plné euforie a radosti, jiné jen mělké kaluže plné zklamání a n...