Proč si vezu půl kila Lokumu z Antalye?
🇹🇷 Antalya v prosinci ❤️ Město ostré jako jazyk tureckého prodavače dětských fotbalových dresů, a mokré jako britský venkov, akorát že s lepší tureckou kávou 🙂 ...
🇹🇷 Antalya v prosinci ❤️ Město ostré jako jazyk tureckého prodavače dětských fotbalových dresů, a mokré jako britský venkov, akorát že s lepší tureckou kávou 🙂 ...
Kypr je ostrov, a zvláštní už tím, že se tam jezdí vlevo, což je připomínka britského impéria, která vás nutí podvědomě řidiče kontrolovat, jestli opravdu vědí,...
Pár dní v Krakově. Viděli jsme staré město, židovskou čtvrť, holuby v takovém množství, že kdyby se domluvili, můžou převzít vládu nad městem, a draka pod Wawel...
Některé dny jsou prostě víc nepříjemný a klouzavý. Silnice v naší vísce se včera rozhodla stát kluzištěm, auto si vybralo režim neovladatelnosti a já se ocitla ...
Albánie není o pohodlí. Je plná nádherných hor, rakije, usměvavých lidí, ale také nepořádku, toulavých psů – a záchodových historek
Jedno prosincové odpoledne roku 2024. Děti sedí u svých zábav a na moje prosby reagují neochotně. Prosby konvertuju v rozkazy typu: „Musíte se zabalit, jedeme d...
Lady Evil od Black Sabbath. První, co mě v dovolenkové chalupě zaujalo. Netušila jsem, že některé večery budou vypadat podobně. I když tušit jsem to mohla – pře...
Už samotný let na Sicílii nás překvapil, z nějakého důvodu jsme nedostali sedadla a do poslední chvíle na letišti panovalo napětí, zda do dalšího kola postoupím...
Začalo to napětím. Letištní hala, fronta, nejistota. Do poslední chvíle nevěděli, jestli vůbec poletí. Dvě volná místa, čtyři jména. Laura si tehdy pomyslela, ž...
Odjezd na chalupu měl lehkost. V obchodě se smáli, přihazovali víno, chipsy, slaný karamel. Marek žertoval, že „hlavně ať koupí rum, co se pije i za trest“, a L...
Letná ji vítala sluncem. Cyklisti, psi, děti na dekách. Laura přijela s kolem, se špekáčky v batohu, s touhou i těšením, které si ani nedovolila pojmenovat. Těš...
Dny po smrti psa byly tiché. Ne tím hezkým, klidným tichem, ale tím, co proniká pod kůži. Laura sedávala u okna, dívala se na louku za domem… Občas si čet...
Bylo půl března a Marek se konečně vracel domů. Laura cítila, jak se jí hruď svírá nervozitou a nejistotou, která se v posledních měsících stala její nechtěnou ...
Když Laura zavřela oči, viděla Lisabon. Město vonící po slaném moři, grilovaných sardinkách a čerstvě upečených pasteis de nata. Viděla barevné dlaždice azulejo...
Představa výletu do Portugalska byla jako záchranný člun, na který se Laura upínala v bouři svých vlastních pochybností. Ale čím víc se blížily Vánoce, tím víc ...