Proč si vezu půl kila Lokumu z Antalye?
🇹🇷 Antalya v prosinci ❤️ Město ostré jako jazyk tureckého prodavače dětských fotbalových dresů, a mokré jako britský venkov, akorát že s lepší tureckou kávou 🙂 ...
Štítek: Láska
Kyperské dobrodružství aneb jak se projíst k blaženosti
Kypr je ostrov, a zvláštní už tím, že se tam jezdí vlevo, což je připomínka britského impéria, která vás nutí podvědomě řidiče kontrolovat, jestli opravdu vědí,...
Meta, věta, sketa
Holt chceš někdy někde sakumprásk použít slova jako věta, meta nebo sketa, až je z toho konec světa 🙂 🤷🏼♀️ Kdybys odpověděla na všechny moje otázky světa,nebyl...
Muži, kupte občas kytku. Nebojte, nezměníte se v poetu :)
(Checklist, který vám zachrání víc večerů, než si myslíte.) Drazí muži, ženy si někdy přejí kytku. Ne proto, že by nevěděly, co s rukama. Ne proto, že bez ní us...
Čtyři potažení
„Viděl jsi ji někdy plakat?“ První potažení Pomalu si poprvé potáhl z jointa a pousmál se: „Jo. Ale to nebyly slzy smutku. To byly slzy, kterými chtěla spálit v...
Zrzavá a basta!
I přes veškeré úvahy, analýzy a technologické experimenty jsem u ní zůstala. Fakt jsem nad ní přemýšlela. Hodně. Možná až moc na to, že jde o něco tak zdánlivě ...
Vztahový adrenalin
Vztahy mohou někdy vypadat jako chůze po zídce. Nemyslím nudnou, metr širokou betonovou zídku v satelitu, na kterou by si klidně sedl i strejda s pivem, cigárem...
„Ahojky“ a další přehmaty aneb proč si psát nebudeme
Člověk by si myslel, že první dojem je jen o tom, jak vypadáte – jestli máte upravené vlasy, čisté boty, a jestli vám při úsměvu nezůstane špenát mezi zuby. Ale...
Holka z nebe
Spadla z nebe holka. Tak trochu anděl, tak trochu selka. Ani malá, ani velká. Sklopil oči na zem, koukajíc na ni úkosem. A jak šla furt vedle, tak občas zakopla...
Sicilská Odyssea
Už samotný let na Sicílii nás překvapil, z nějakého důvodu jsme nedostali sedadla a do poslední chvíle na letišti panovalo napětí, zda do dalšího kola postoupím...
36: Nebýt v plánu
Letná ji vítala sluncem. Cyklisti, psi, děti na dekách. Laura přijela s kolem, se špekáčky v batohu, s touhou i těšením, které si ani nedovolila pojmenovat. Těš...
34: Nový oheň
Dny po smrti psa byly tiché. Ne tím hezkým, klidným tichem, ale tím, co proniká pod kůži. Laura sedávala u okna, dívala se na louku za domem… Občas si čet...
33: Držela jsem ho
Jednou pes umíral Lauře v náručí. Byl starý, hodně starý. Jeho dech se zkracoval a ona ho držela, hladila, povídala mu, zatímco děti si hrály v pokoji vedle. By...
29: Když se konečně vracíš
Bylo půl března a Marek se konečně vracel domů. Laura cítila, jak se jí hruď svírá nervozitou a nejistotou, která se v posledních měsících stala její nechtěnou ...
28: Lisabonské dojezdy
Když Laura zavřela oči, viděla Lisabon. Město vonící po slaném moři, grilovaných sardinkách a čerstvě upečených pasteis de nata. Viděla barevné dlaždice azulejo...