Někdy si člověk myslí, že má v hlavě pořádek. A pak ho úplně rozhodí vzpomínka na dřevěnou kostku.
Na dřevěnou kostku a její chuť!
🟥🟧🟨🟩🟦🟪🟫⬛⬜
Jestli jsi je taky cucala, pamatuješ si ještě, jak chutnaly? Nové, jeté, přírodní, barvené, pohádkové, hrací?
Ten moment, kdy se rozhodneš „jen si to trochu oslintat“, protože svět je přece potřeba poznat všemi smysly 
Ta chuť je nezaměnitelná. Hořkosladká, smíchaná s pachem starého dřeva a slin. Přírodní byly takový suchý, chutnaly po hoblinách a prachu.
Jeté už měly prověřený charakter. Charakter všech sourozenců nebo dětí ze školky.
Ty barvený byly takový spíš bez chuti, pokud už se barva neloupala.
A co takové kostky s obrázky? Najednou jsi neochutnávala jen kostku, ale mohla jsi olizovat lišku, strom nebo třeba Sněhurku na papíře.
Pamatuješ si? 
