Sicilský slunce na úvěr
Začalo to napětím. Letištní hala, fronta, nejistota. Do poslední chvíle nevěděli, jestli vůbec poletí. Dvě volná místa, čtyři jména. Laura si tehdy pomyslela, ž...
Rubrika: Holka z Festivalu
Love Story „Holka z Festivalu“ aneb můj mikrorománek
Tak trochu skutečnost, tak trochu emoce, tak trochu AI
Myslíš si, že máš život pod kontrolou. Že city běží v sandboxu a tělo je jen rozhraní. Ale pak přijde někdo, kdo ti hackne systém. Mlčením. Dotykem. Láskou. A všechno začne běžet mimo specifikaci. Neumíš to pojmenovat, ale nemůžeš to zastavit. Tvůj mozek říká rollback, ale tělo chce commit. Touha přepisuje realitu v reálném čase. Nic už nebude jako dřív. O jedné noci na letním festivalu, která změnila svět.
O třech slovech, která nikdy nezazněla nahlas. O lásce bez pravidel. O milování, které chutná jako prosecco a voní jako letní noci plné ticha. O tom, že i dospělí mohou být bezbranní jako děti, když se dotknou něčeho opravdového. Kapitolu po kapitole se noříš do vztahu, kde není žádné „my“, ale kde se všechno odehrává jen mezi dvěma pohledy, dvěma těly, dvěma zprávami, které přijdou o den později, než by měly. Je to syrové, upřímné a až příliš skutečné. Ale právě proto to znáš. Nejde o šťastný konec. Jde o to, co všechno si dovolíš, když se přestaneš bát, že se zlomíš. Nejintimnější love story roku. A nezapomeň dýchat!
Přečti si 1. kapitolu: Kluk z minulosti
37: Sicilská letenka
Odjezd na chalupu měl lehkost. V obchodě se smáli, přihazovali víno, chipsy, slaný karamel. Marek žertoval, že „hlavně ať koupí rum, co se pije i za trest“, a L...
36: Nebýt v plánu
Letná ji vítala sluncem. Cyklisti, psi, děti na dekách. Laura přijela s kolem, se špekáčky v batohu, s touhou i těšením, které si ani nedovolila pojmenovat. Těš...
35: Mezi řádky
Předléto mělo v sobě zvláštní klid. Možná klamavý, ale o to lákavější. Dny se prodlužovaly, večery voněly prachem a bezem, a Praha najednou nebyla jen kulisou, ...
34: Nový oheň
Dny po smrti psa byly tiché. Ne tím hezkým, klidným tichem, ale tím, co proniká pod kůži. Laura sedávala u okna, dívala se na louku za domem… Občas si čet...
33: Držela jsem ho
Jednou pes umíral Lauře v náručí. Byl starý, hodně starý. Jeho dech se zkracoval a ona ho držela, hladila, povídala mu, zatímco děti si hrály v pokoji vedle. By...
32: Otevřená zlomenina srdečního svalu
Laura přijela k Markovi po dvou neklidných nocích. Unavená. Tělem i duší. Chtěla být s ním, ale nedokázala si přestat klást otázku, co vlastně jsou. Co spolu js...
31: La Traviata
Rozhodnout se nebýt.Nechat jít.Nebo zabít.Bloumat světem napříč,když oblbne tě pouhý chtíča ušiješ si na sebe bič.V ten večer z čistého nebepřišla náhle o tebe....
30: Jako by se nic nestalo
Byly to dny, které v kalendáři nemají jméno. Nepíšeš si je do diáře, protože nejsou důležité. A přitom se v nich něco pomalu mění. Marek byl zpátky v Praze. Ne ...
29: Když se konečně vracíš
Bylo půl března a Marek se konečně vracel domů. Laura cítila, jak se jí hruď svírá nervozitou a nejistotou, která se v posledních měsících stala její nechtěnou ...
28: Lisabonské dojezdy
Když Laura zavřela oči, viděla Lisabon. Město vonící po slaném moři, grilovaných sardinkách a čerstvě upečených pasteis de nata. Viděla barevné dlaždice azulejo...
27: Vánoce v mlze
Představa výletu do Portugalska byla jako záchranný člun, na který se Laura upínala v bouři svých vlastních pochybností. Ale čím víc se blížily Vánoce, tím víc ...
26: Dny, kdy tě není
Návrat z Bari měl zvláštní pachuť. Laura věděla, že realita nemůže být pořád tak sladká jako víno, které pili v jižní Itálii, ale stejně doufala, že jim ten výl...
25: Ztracena v Bari
Když letadlo dosedlo na přistávací plochu v Bari, Laura cítila, jak jí srdce buší až v krku. Pořád tomu nemohla uvěřit. Doletěla. S ním. Sami. Za hranice. Poprv...
24: Měsíc, co vypadal skoro jako život
Listopad byl silný měsíc. Laura slavila narozeniny – a poprvé necítila stárnutí, ale začátek něčeho úplně nového. S Markem se znovu chystali na mezinárodní fest...