Sauer-Gurken-Cajt! 🙂 Chtěla jsem napsat, že „okurková sezóna“ do České republiky přišla až s mým narozením, ale dočítám se, že to bylo mnohem dříve. Někdy kolem let 1890–1895 (takže o dost!).
No, ale pojďme zůstat jen v minulém tisíciletí. Když jsem byla malá, „okurková sezóna“ byla třeskutě jednoznačný pojem. Nic se nedělo, v televizi běžely jen reprízy, politici odjeli na chalupy, do lázní nebo na Vysočinu. Někdo nezvládl uřídit škodovku na D1 a skončil ve škarpě, a co se děje za hranicemi, jsme tušili jen matně.
Bylo jasné, že bulvár řeší maximálně rozchody a návraty celebrit, rybáři vyloví občas nějakého mega sumce a na zahradách se sázelo, sklízelo a zavařovalo.
A jsme u praktičtějšího gastro významu. „Okurková sezóna“ neznamenala jen mediální sucho, ale i skutečné přehršle okurek v každé kuchyni. Noviny psaly o rekordně dlouhých hadovkách z místního JZD a tety se předháněly, která má nakládačky křupavější. Zatímco politika stála, ve sklepích probíhaly dramatické příběhy plné kopru, láku a sklenic s víčky.
Zkusila jsem si tu pravou zahradní okurkovou sezónu prožít taky. Myslela jsem to dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Už pět let jsem nevypěstovala ani jednu hadovku. Kupuju je v obchodě a říkám si, že je to zvláštní: mít okurky tak ráda a nemít kapacitu je vypěstovat.
Dnes už se s pojmem „okurková sezóna“ moc nesetkáte. Ledaže jste zapálení zahradníci. Už to není jako dřív. Něco se děje pořád a když se neděje, tak si to vymyslíme.
A ještě mě napadá jeden, hodně osobní význam „okurkové sezóny“. Takový ten tichý, klidný, „slaměný“ čas. Období, kdy máš na nočním stolku svíčku, knížku, kterou stejně nikdy nepřečteš, a vibrátor (spíše ženy). Kdy je jediným vzrušením pětikilometrová ranní procházka se sousedkou a soutěžení, která toho víc napovídá a méně se zadýchá. Prohrávám. Okurkovou sezónu trávím s rýmou.
