Píšu si to sem do zápisků z gauče, protože už to ve mně nějak přetéká. Svět politiky a veřejného života čím dál víc ovládají lidé s psychopatickými rysy. Bez empatie, odpovědnosti a s posedlostí mocí. Neměli bychom to přijímat jako nový standard.
Ráno si jdu zaběhat. Nechci, tělo protestuje, ale snažím se s ním nedebatovat. Moc to nejde, flákám to, vytáhnu mobil a otevřu zprávy. Ne že by mě ještě něco překvapilo, jen už prostě nevím, co si o tom myslet.
Temné rysy u mocných
„Psychopat“ není nadávka (a ne každý manipulativní politik jí trpí). Označuje člověka, kterému chybí empatie, má přehnané sebevědomí, potřebu moci a přitahuje ho prostředí, kde se točí peníze. Často to bývá typ, který se umí dokonale přetvařovat, má charisma a dokáže si získat důvěru. Není divu, že právě takoví lidé se často dostávají k velké moci.
Studie naznačují, že lidé s určitými temnými povahovými rysy (machiavelismus, narcismus, psychopatie) častěji uspějí v mocenských strukturách. Ne každý z nich rozpoutá válku.
Někdy „jen“ chladnokrevně škrtá tisíce míst ve firmě nebo šíří lži, aby vyhrál volby. Ale důsledky tu necitelnou touhu po moci dříve či později prozradí. Podívejme se kolem sebe: současný svět nabízí až děsivě ilustrativní přehlídku.
Svět mi poslední už dlouhou dobu připomíná lacinou reality show, kde hlavními hvězdami jsou lidé, kteří se chovají jako učebnicoví psychopati. Lidé bez empatie, bez zábran, posedlí vlastní mocí a velikostí. Putin, Trump, Musk, Babiš, Turek… Osekaný a trošku nesourodý seznam jmen, které téměř každý den běhají po internetu. Ve své relativní „velikosti“ mají spoustu společného.
Války, které vedou, lži místo argumentů. Putin, který od roku 2022 vede válku na Ukrajině, označil americký útok na Írán za „absolutně nevyprovokovanou agresi bez jakéhokoli ospravedlnění“. Čím větší chaos, tím větší nadšení u Trumpa, Musk si hraje s planetou jako se svou osobní stavebnicí, Babiš si z uprchlíků dělá politickou reklamu a Turek je očividně malej chlapeček s mocí, ale my radši budeme křičet, že on je obětí.
Když nenormální začíná být normou
Co mě na tom možná děsí nejvíc, jak jsme si na to začali zvykat. V jistém smyslu je psychopatie nakažlivá jako model chování, který se stává novým standardem. Když každý den vidíme ve veřejném prostoru nenávist a lži, postupně otupíme, přestaneme to vnímat jako problém.
Pramálo nás pak překvapuje, když někdo na vysokém postu lže nebo někoho obviní ze zrady jen proto, že mu stojí v cestě. Že už je normální, když politik na kameru tvrdí, že to, co včera řekl, nikdy neřekl. Že je normální, když se někdo směje do obličeje spravedlnosti a tvrdí, že za všechno mohou ti druzí.
Tohle ale normální není, není to norma. Na lži, bezcitnost a mocichtivost nesmíme přestat reagovat. Tohle prostě není v pořádku 🙁 Je nutný si připomínat, že slušnost není slabost. Že empatie není naivita. A že mít moc neznamená mít pravdu.
