🇹🇷 Antalya v prosinci ❤️
Město ostré jako jazyk tureckého prodavače dětských fotbalových dresů, a mokré jako britský venkov, akorát že s lepší tureckou kávou 🙂 ☕
Čtyři dny v přístavu na tureckém pobřeží, hurá! 🙂
Z toho dva dny bude pršet, hlásila aplikace… Kapky byly skutečně MOKRÝ, což je, jak víme, nejhorší typ deště. Romantika level promočené boty durch 🙂
To jídlo! ❤️ Hned první den jsme v malém bistru narazili na domácí polévky. Nic moc neříkající názvy jako Mercimek, Tarhana, Tavuk, Ezo…
Pak jsem objevila polévku, jejichž název zněl jako zaklínadlo z Bradavic: Arabaši.
David zatoužil po Ezogelinu, neboť mu to připomnělo název jídla speciálně připraveného pro Ezo matky… a úkol zněl jasně. Provést důkladný test vhodnosti 🙂
Zatímco se k Ezogelinu dostal skoro hned v bistru VEYSEL EFENDİ EV YEMEKLERİ, kterému velel sympatický starší pán, já na Arabaši čekala čtyři návštěvy. Vždycky ji snědl někdo přede mnou, nebo zrovna lilo. Když jsem ji konečně dostala, z nadšení jsem si v ní vykoupala rovnou i triko. Protože proč ne 🙂
Vrcholem jedné z našich jídelních seancí byla debata o postupu přípravy polévky Kelle Paça, která se vyrábí z jehněčích hlav. A hlavně spousta otázek k informaci, že ženy MUSÍ po uvaření odjet, aby se pán domu a jeho hosté mohli najíst.
Naštěstí jsme zjistili, že stačí jen přejít do vedlejší místnosti. Teda uf! 🙂
Antalya patří kočkám. Jsou všude. Jsou přítulné. Jsou boží. Jsou to takové malé, často jednooké vládkyně vesmíru.
Kromě mraků na nebi jsme toho viděli mraky. Akvárium se žraloky a roztomilými rejnočky, kteří se chovali jako malí pejsci.
Düdenské vodopády, což je masa vody padající do moře přímo na sídlišti, které trošku připomíná Stodůlky. Při naší návštěvě nad vodopády akorát prolétly stíhačky. Dramatický a krásný!
Moře, pláže, Hadrianova brána, výhledy, náměstíčka, muzeum, koncertní dům, odstrčené nehostinné ulice, ale hlavně hodně a často večerní Kaleiçi.
Když na mě promluvil turecký prodejce lahůdek (nebo i něčeho jiného), nechala jsem se „opít cukrem“ takovým způsobem, že David musel později zasáhnout a převzít dozor nad mými Rozhodovacími Nákupními Schopnostmi 😀
Koupili jsme si skoro kilo tureckého Lokumu?
(Jakoby hodně sladká věc s různou náplní zabalená v něčem ze škrobu, vody s cukrem…)
Možná.
Byl drahý?
Rozhodně.
Ten předražený dres fotbalového klubu Galatasaray, ten tam taky figuroval!
Přes to všechno musím říct:
Bylo to skvělé! Lidi jsou tu úžasní! 🙂 ❤️
Jejich pohostinnost není hraná, oni vás prostě chtějí nakrmit, dát vám jejich boží čaj, popovídat si, i když jim nerozumíte ani slovo, a oni nejsou zrovna profíci v angličtině.
Cit místních obyvatel pro drama shledávám jako bezkonkurenční 🙂 ❤️ Když chcete vyřešit něco, co ve skutečnosti problém není, začne pomáhat třeba až trojice chlapů. Jeden mluví turecky, druhý francouzsky a třetí německy. Problém z toho najednou JE, ale řešení se po pár minutách naštěstí vždycky najde 🙂
Antalya je divoká, nádherná, v prosinci mokrá, ale má srdce na dlani ❤️
