23: Červená sukně, verze 2.0
Když se Marek vrátil z lodi a Laura s dětmi z Chorvatska, visel mezi nimi zvláštní klid. Žádné drama, žádná prudká slova. Jen ticho. Zpočátku ta známá nejistota...
Rubrika: Holka z Festivalu
Love Story „Holka z Festivalu“ aneb můj mikrorománek
Tak trochu skutečnost, tak trochu emoce, tak trochu AI
Myslíš si, že máš život pod kontrolou. Že city běží v sandboxu a tělo je jen rozhraní. Ale pak přijde někdo, kdo ti hackne systém. Mlčením. Dotykem. Láskou. A všechno začne běžet mimo specifikaci. Neumíš to pojmenovat, ale nemůžeš to zastavit. Tvůj mozek říká rollback, ale tělo chce commit. Touha přepisuje realitu v reálném čase. Nic už nebude jako dřív. O jedné noci na letním festivalu, která změnila svět.
O třech slovech, která nikdy nezazněla nahlas. O lásce bez pravidel. O milování, které chutná jako prosecco a voní jako letní noci plné ticha. O tom, že i dospělí mohou být bezbranní jako děti, když se dotknou něčeho opravdového. Kapitolu po kapitole se noříš do vztahu, kde není žádné „my“, ale kde se všechno odehrává jen mezi dvěma pohledy, dvěma těly, dvěma zprávami, které přijdou o den později, než by měly. Je to syrové, upřímné a až příliš skutečné. Ale právě proto to znáš. Nejde o šťastný konec. Jde o to, co všechno si dovolíš, když se přestaneš bát, že se zlomíš. Nejintimnější love story roku. A nezapomeň dýchat!
Přečti si 1. kapitolu: Kluk z minulosti
22: Sbohem binární světe
Marek seděl v pološeru svého bytu, obklopen šálky kávy, drobky od sušenek a pocitem něčeho, co se dalo popsat jedině jako zvláštní druh vzrušení. Bylo to něco, ...
21: A co když hradby nepadnou?
V Banátu se věci znovu daly do pohybu – pomalu, váhavě. Jak stará lokálka, která nikdy neví, jestli dojede do cíle, přesto se hýbe vpřed. Laura si vychutnávala ...
20: (Ne)náhodné setkání
Laura se balila do Banátu a cítila zvláštní klid. Takový, který přijde po bouři, když stojíte uprostřed zahrady, pozorujete polámané větve a promáčené květiny, ...
19: Letní klid před Julií
Když se konečně léto rozvinulo do své plné síly, Laura zjistila, že její srdce se umí chovat stejně tvrdohlavě jako kopretiny v její zahradě. Sotva pošlapány, s...
18: Rozbitá vzpomínka
Laura seděla na zahradě, slunce jí svítilo do očí, ale nijak ji nehřálo. Ani trochu. Jako by celé léto zůstalo zaseknuté v tom prapodivném festivalovém ránu, kd...
17: Když festival zhasne
Ten festival měl být velký. Vždyť přesně před rokem tu Laura potkala Marka, a i když pořád nevěděla, jak to „něco“ mezi nimi pojmenovat, byla si jistá, že je to...
16: Barcelona poprvé
Letět poprvé letadlem v Lauřině věku byla poněkud pozdní premiéra, ale Laura cítila takové vzrušení, jako by právě objevovala nový kontinent. Tiskla se nosem k ...
15: Víno s Lenkou
Lenka přijela za Laurou na samotu jako svěží vánek. Objevila se ve dveřích, objala Lauru a hned otevřela víno, protože už od dětství dobře věděla, že existují v...
14: Srdce na cestě
Jaro, jak známo, je období, kdy všichni nadšeně čekají, až ze země vyleze něco nového a svěžího. Laura ale věděla svoje. Z jejího pohledu se totiž nečekalo na k...
13: Kódování smutku
Marek si Dvě labutě pověsil na zeď. Laura doufala, že nový rok znamená nový začátek, ale leden se přehoupl v únor, únor v březen, a Markovo mlčení nebralo konce...
12: Jak dvě labutě ve Vesmíru
Listopad se Laury držel jako mokrý kabát, který si člověk nemůže sundat, a navíc si ani nepamatuje, kdy si ho oblékl. Marek se dál držel role výhradního milence...
11: Listopad s Markem
Laura měla podezření, že Marek ji chce jen v určitých situacích. Jako kdyby byla typ bot, který si člověk vezme na hezkou procházku, ale ne už třeba na pohovor ...
10: Definice, které nemají smysl
Laura vždycky věřila na definice. Svět byl přece přehlednější, když měly věci jasná jména, štítky a kolonky. Jenže Marek žádnou kolonku neměl – byl jako planeta...
9: O opouštění (a jiných způsobech sebedestrukce)
Poprvé chtěla Laura Marka opustit po festivalu v Banátu. Cítila se tehdy trochu jako postava z románu, která ztratila nejen doklady, ale i samu sebe v přeplněné...