Jen tak kliká a pije. Uzavírá kruh, trochu kleje. Venku zrovna leje. Tělo zaseklo se v prostoru, srdce bije a bolí, ve vzpomínkách viděla je 2 spolu. Jak na potvoru. Vděčnost zápasí s hněvem, čím byla zas opitá? Medem? Asi pohledem. Sundala pár slupek, jen tak, a začala být volná jako pták. Fakt jen tak. Jen tak škubala si peří, bála se, že trochu věří. Jak to prý dělají partneři. A ne soupeři. Tušila, že dojde až na to prázdné místo, navzdory, jen tak, šla skoro najisto. Fuj, sadisto! Snědla studenou večeři, stála tam nahá, bez peří. A přála si příměří. Tělo zůstalo viset nad prázdným místem, usínala, přikryla se listem. Tiše čekala, přimknutá k brzdovým čelistem. Ve dne držely ji zkrátka, v tom uviděla zadní vrátka. A tak zůstala jen památka.
Na konci cesty
Už dopíjím zbytek vína, už nevím, čí je to vina. Že potkali jsme se někde na rozcestí, možná v půli, možná na konci cesty. I can speak English, někdy, ale popravdě si nepamatuju kdy. A k tomu! Když se v září páří jaguáři... Dobrou noc, už je blízko do Vánoc.
Světské radosti
Světské radosti, trochu starostí. Z úsměvů vrásky a kopec lásky. Ženské bytosti přijímají s radostí, chlapské objetí, něhu, sílu i klid. Nic krásnějšího nemůže v tu chvíli být... Plytká láska, jiskří, prská, občas laská. Otevři srdce, zklidni dech, duše zavoní jak promoklý mech. 2 srdce splynou, druhá duše potká jinou. Výkřiky a sténání v lásky chrám svět promění.
Chinaski
Už 26 let. Každý den. Chinaski. Dýl než cokoliv. Prosím, nečtěte a raději hoďte kamenem, kdo nemáte žádnou životní hudbení radost. Chinaski poslouchám od puberty do dnešního dne. A nemyslím si, že to bude jednou jinak.
Naše děti už zažily svůj první koncert Chinaski. Čím dál častěji doma křičí ony: „Pusť mami Chinaski!“ (Neberte mi tu radost 😉). Jejich hudba mi přináší úlevu, bezpečí, radost. Mám kupu vzpomínek, které si pečlivě střežím. Ale co až paměť doslouží?
Pokračovat ve čtení →Ó díky!
Ó díky, ó díky, za všechno, co už mám, ó díky, ó díky, za vše, co vnímám. Ó díky, ó díky, za děti, které mám, ó díky, ó díky, za lidi, které znám. Chtěla bych Ti poděkovat, je těžké Tě nemilovat. ❤️
Hurá na další jízdu v novém roce
Stihli jste v roce 2019 vše, co jste chtěli? Nebo ne a štve vás to? Koupili jste si, co si vaše srdce 💓 přálo? Naučili jste se něco nového? Cestovali jste do vysněné země 🧳? Přečetli jste aspoň jednu knížku? Pokud na většinu říkáte NE, nebuďte naštvaní nebo nešťastní. Vím, že nejste, ale kdyby vás to skoro přeci jenom trápilo…
Pokračovat ve čtení →Jsem #kapličkářka
Co je kapličkářka? Žena, která se stará o kapličku.
Mám kocovinu. Picla jsem se se svým manželem den před Štědrým dnem a bylo to fajn. Oslavila jsem svou novou funkci kapličkářky.
Pojem #kapličkářka Google ani Seznam zatím nezná. A to je chyba. Je na čase změnit tento nedostatek a vlastně celou budoucnost.
Pokračovat ve čtení →Chtěla jsem…
Chtěla jsem brečet, chtěla jsem se smát. Chtěla jsem skočit, letět, padnout a trochu se bát. Chtěla jsem usnout a pak ráno vstát, chtěla jsem mít pocit, že máš mě trochu rád. Chtěla jsem odejít a za chvilku se vrátit. Důvěru v sebe jsem nechtěla ztratit. Chtěla jsem a pak se to stalo. A zdá se, že toho nebylo málo. Chtěla jsem vrátit čas, otevřít oči a mít Tě tu zas. Chtěla jsem, aby se to nestalo. Nebo aby to méně bolelo.
Potkal jsem Tě po letech No.1
Potkal jsem Tě po letech. Byla jsi starší a mrzutá. Mluvila jsi o skřetech, v lese lovila jsi mamuta. 5 let to byla velká jízda, Teď nastal čas vydechnout. Slyšíš, pták na stromě hvízdá. Tu změnu nejde přeslechnout.
Báz(s)eň o kaši
Tělo křičelo bolestí. Srdce tlouklo v krku. Víno bylo její neřestí. Nadechla se u vysokého smrku. Pár kroků bolelo jak zrada. Chtěla spadnout do bláta. Co jí brání? Svět má ráda. Ať nechodí, zubatá. Udělala krok. A další. Tělo přestalo řvát. O víkendu si dá kuře s br. kaší. A na všechno bude srát.