Vztahový adrenalin

Vztahy mohou někdy vypadat jako chůze po zídce. Nemyslím nudnou, metr širokou betonovou zídku v satelitu, na kterou by si klidně sedl i strejda s pivem, cigárem a novinami. Myslím křivou, kluzkou zídku, kterou postavil zedník s kocovinou a věčně remcající ženou. Na první pohled vypadá jako adrenalinová sportovní výzva… Co může být víc vzrušující než představa, že můžete každou chvíli spadnout a něco si zlomit, žejo? 🙂

Duo

Na té zídce nejste sami. Někdo vás drží za ruku, někdy podpírá, někdy se nechá podepřít, a někdy se tváří, že tam snad vůbec nechce být. Oba zároveň balancujete a snažíte se nepřepadnout.

Pokračovat ve čtení →

„Ahojky“ a další přehmaty aneb proč si psát nebudeme

Člověk by si myslel, že první dojem je jen o tom, jak vypadáte – jestli máte upravené vlasy, čisté boty, a jestli vám při úsměvu nezůstane špenát mezi zuby. Ale stejně důležitý je i první psaný dojem. Jo, ten, co uděláte, když někomu pošlete první zprávu. Ať už jde o první pracovní e-mail, seznamku, kamaráda, který se ozval po delší době nebo klidně jen reakci na sociálních sítích. Špatný jazykový projev může nadělat podobnou škodu, jako kdybyste na první rande dorazili v teplákách s flekem od kečupu. I to je samozřejmě odpustitelné 🙂

Kapitoly přehmatu

U psaní zpráv by měl člověk trochu přemýšlet. Aspoň trochu chápat strukturu a kontext. A hlavně – měl by být u toho psaní normální. Jenže jak ukazují zkušenosti mnoha mých kamarádek, psaní je často spíš bludiště plné nášlapných min, které často vybuchují hned po první konverzaci.

Pokračovat ve čtení →

La Dolce Vita

Když nejde spát, můžete se mít hezky i jinak. Nebo snít! 🙂 Třeba o východu slunce ve 4:55. Pak už to snění může být tak dotěrné, že se na něj jdete podívat, zvlášť když zjistíte, že je 4:48. A poslechnout štěkání srnců.

Když se zadaří, můžete kromě snění třeba taky přemýšlet o pravdivosti sdělení, které si před spaním přečtete v knížce:

Když jsem jí položil otázku, podívala se na mě, pak zvedla oči a podívala se doleva, na místo, kam se díváme, když si vybavujeme staré znalosti. Doprava nahoru se díváme, když hledáme něco nového.

Most přes navždy, Richard David Bach

Pravda to asi bude, i když bych zvažovala i to, jestli člověk nemá větší sympatie k nějaké konkrétní straně, středu nebo tik 🙂 (https://www.scienceofpeople.com/read-people-eyes/)

A pak je možné si to sdělení ještě překládat do italštiny z těch pár slovíček, které znáte: Guardiamo a sinistra per cose vecchie. Guardiamo a destra per cose nuove.

La dolce vita 🙄😀❤️

Holka z nebe

Spadla z nebe holka.
Tak trochu anděl, tak trochu selka.
Ani malá, ani velká.

Sklopil oči na zem,
koukajíc na ni úkosem.

A jak šla furt vedle, tak občas zakopla.
Po chvíli se zeptal, jestli cestu si popletla.

Ne, prý má cestu stejnou.
A že prej na tu cestu společně se vejdou.

Pohádka o Jeníčkovi z Kouzelného lesa

V dalekém, zeleném lese, kde ptáčci zpívají od rána do večera a veverky skákají z větve na větev, stála jedna malinká chaloupka. Perníková chaloupka. Ale pozor, nebyla to jen tak ledajaká Perníková chaloupka. Bylo to místo, kde se děly nezvyklé věci.

V chaloupce žila Sněhulka, která měla ráda marihuanu, a její kamarádka Marijánka, která se od ní pilně učila. S nimi bydlela i Popelnička, která si ráda zapálila cigaretu. A někdy k nim zavítala i Šípková Smaženka, když chtěla usnout a odpočinout si od světa kolem.

Jednoho dne, když sluníčko svítilo a ptáčci zpívali ještě veseleji než obvykle, přišel k chaloupce Jeníček, bratr Marijánky. Byl to chlapec, který nikdy neokusil žádné ty zvláštní věci a chtěl, aby jeho sestra i přítelkyně byly zdravé a šťastné.

Sněhulka po ránu
Pokračovat ve čtení →

Duch Vánoc

Je jedna hodina ráno. Budím se. Zatím netuším, že po hodině spánku. Zjistím to vzápětí. Mozek nezvládne nic jiného než jen otázku: „Proč jako??? A teda pěkně děkuju, žejo!“

Za pár vteřin pochopím. Vzbudily mě zvuky, hodně divný zvuky! Kočka se škrábe na vrchní okenní tabulku. Dělává to. Nebo dělávala, v létě. Vstávám a jdu zkontrolovat okno. Nikde nikdo. Ticho. Snad usnu…

A nebo taky ne.

Pokračovat ve čtení →

AI vs. realita aneb generování zrzky v lese

Žena: Chci, abys vygeneroval 40letou šťastnou ženu s dlouhými zrzavými vlasy v lese.

AI generátor obrázků: Dobrý den. Jsem připraven vám pomoci! Za vygenerování 40leté ženy však bude účtován příplatek. Obvykle zákazníci zjistí, že mezi 40letou a 41letou ženou není příliš znatelný rozdíl, takže se rozhodnou pro druhou variantu, aby se vyhnuli příplatku. Můžeme se do toho pustit?

Žena: Cože? Proč příplatek???

AI generátor obrázků: Nechci, abyste se zlobila, ale budu upřímný. Bohužel už je příliš pozdě 🙁 Ale budu se snažit, ať vypadá na 40!

Žena: Sem zvědavá!

AI generátor obrázků: Zvládneme to, nebojte. Jaký by měla mít výraz ve tváři? Měla by se tvářit šťastně, smutně, zamyšleně nebo třeba překvapeně?

Žena: Řekla jsem šťastná!

AI generátor obrázků: Omlouvám se za nepřesnost. Bude to šťastná žena. A co se týče pozadí, chcete nějaký konkrétní typ lesa? Borový les, smíšený les, tropický les nebo třeba les v podzimní atmosféře?

Žena: Les! Prostě pěknej les, jo? Proč je to tak složitý?

AI generátor obrázků: Rozumím, bude to pěkný les. A ještě jedna otázka. Chcete, aby žena byla nahá, nebo oblečená v určitém stylu či barvě?

Žena: Aha… Prostě vyber něco, co se hodí do lesa, jo? Něco slušivýho!

AI generátor obrázků: Rozumím, vyberu oblečení, které harmonicky ladí s jejími vlasy a lesním prostředím. Jsem připraven vygenerovat obrázek. Jdu na to! Děkuji vám za váš čas.

Jak to měl Hanuš a Giger se ženami?

V samém srdci Prahy, mezi uličkami, které šeptají staré i novodobé pikantní historky, žily dvě sestry, Janette a Mika. Měly nadpřirozené schopnosti. Janette uměla zastavit čas ⏰, když svět oněměl úžasem, a Mika dokázala prodloužit momenty štěstí donekonečna…🍀 A teď si představte…

Sestry po nebeském mejdanu…

Staroměstská radnice má orloj, žejo. Mistr Hanuš roky tvořil toto mistrovské dílo… Ale něco chybělo… Jasně, chybí ženy!

Pokračovat ve čtení →

O bodu obnovy věděl už instalatér

Nedávno jsem poprvé slyšela super singl (っ◔◡◔)っ ♥ Vidim to, jako by to bylo včera ♥ od Vladimira 518 a Mike Trafika coby producenta, se skvělou Katarzií. Že se to týká nějakýho sci-fi filmu Bod obnovy jsem v celým tom svým nadšení z hudby ignorovala.

Pár dní nato jsem si z nějakého obskurního důvodu vzpomněla na hru Mario Bros., houbičky, instalatérovo bouchání hlavou do stropních cihlových kostiček a hledání princezny. Instalatér měl za tyhle karamboly životy navíc, kdežto my bychom si v reálným životě způsobili minimálně otřes mozku nebo hůř, páč nejsme Mario, ani kočky.

Pokračovat ve čtení →