Světské radosti

Světské radosti, trochu starostí.
Z úsměvů vrásky a kopec lásky.

Ženské bytosti přijímají s radostí,
chlapské objetí, něhu, sílu i klid.

Nic krásnějšího nemůže v tu chvíli být...

Plytká láska, jiskří, prská, občas laská.
Otevři srdce, zklidni dech, duše zavoní jak promoklý mech.

2 srdce splynou, druhá duše potká jinou.
Výkřiky a sténání v lásky chrám svět promění.

Chinaski

Už 26 let. Každý den. Chinaski. Dýl než cokoliv. Prosím, nečtěte a raději hoďte kamenem, kdo nemáte žádnou životní hudbení radost. Chinaski poslouchám od puberty do dnešního dne. A nemyslím si, že to bude jednou jinak.

Naše děti už zažily svůj první koncert Chinaski. Čím dál častěji doma křičí ony: „Pusť mami Chinaski!“ (Neberte mi tu radost 😉). Jejich hudba mi přináší úlevu, bezpečí, radost. Mám kupu vzpomínek, které si pečlivě střežím. Ale co až paměť doslouží?

Pokračovat ve čtení →

Hurá na další jízdu v novém roce

Stihli jste v roce 2019 vše, co jste chtěli? Nebo ne a štve vás to? Koupili jste si, co si vaše srdce 💓 přálo? Naučili jste se něco nového? Cestovali jste do vysněné země 🧳? Přečetli jste aspoň jednu knížku? Pokud na většinu říkáte NE, nebuďte naštvaní nebo nešťastní. Vím, že nejste, ale kdyby vás to skoro přeci jenom trápilo…

Pokračovat ve čtení →

Chtěla jsem…

Chtěla jsem brečet, chtěla jsem se smát.
Chtěla jsem skočit, letět, padnout a trochu se bát.

Chtěla jsem usnout a pak ráno vstát,
chtěla jsem mít pocit, že máš mě trochu rád.

Chtěla jsem odejít a za chvilku se vrátit.
Důvěru v sebe jsem nechtěla ztratit.

Chtěla jsem a pak se to stalo.
A zdá se, že toho nebylo málo.

Chtěla jsem vrátit čas, otevřít oči a mít Tě tu zas.
Chtěla jsem, aby se to nestalo. Nebo aby to méně bolelo.

Báz(s)eň o kaši

Tělo křičelo bolestí.
Srdce tlouklo v krku.
Víno bylo její neřestí.
Nadechla se u vysokého smrku.

Pár kroků bolelo jak zrada.
Chtěla spadnout do bláta.
Co jí brání? Svět má ráda.
Ať nechodí, zubatá.

Udělala krok. A další.
Tělo přestalo řvát.
O víkendu si dá kuře s br. kaší.
A na všechno bude srát.

Podnikání a mateřství aneb jak se z toho nezbláznit

Byla jsme s dětmi týden na dovolené. Člověk by řek: „A co jako?“ nebo „Kdo teď nejezdí, vždyť je léto, děti musí poznávat svět.“ Pro mě to byla ale premiéra. První opravdová dovolená jen s dětmi. Mateřskou dovolenou neznám, do podnikání jsme se s Adamem vrhli hned, jak se narodila Lily Andulka.

Pokračovat ve čtení →

Děti jsou největší učitelé

Bouch, bác! Kohout letí do kouta. Poslouchám se zatajeným dechem. Pozoruji půlročního Vincenta. Zranitelné malé miminko. Protahuje se, ale oči neotevře.

“Néééé!” slyším jekot Lily Aničky. Tatínek ji dopřává ranní sprchu a jí se to jako obvykle nelíbí. Chtěla bych vyskočit z postele, jít za ní a obejmout ji. Ale nemůžu. “Malý velký” Vincent právě snídá. Bez prsa neodejdu.

Pokračovat ve čtení →