Spadla z nebe holka. Tak trochu anděl, tak trochu selka. Ani malá, ani velká. Sklopil oči na zem, koukajíc na ni úkosem. A jak šla furt vedle, tak občas zakopla. Po chvíli se zeptal, jestli cestu si popletla. Ne, prý má cestu stejnou. A že prej na tu cestu společně se vejdou.
V dalekém, zeleném lese, kde ptáčci zpívají od rána do večera a veverky skákají z větve na větev, stála jedna malinká chaloupka. Perníková chaloupka. Ale pozor, nebyla to jen tak ledajaká Perníková chaloupka. Bylo to místo, kde se děly nezvyklé věci.
V chaloupce žila Sněhulka, která měla ráda marihuanu, a její kamarádka Marijánka, která se od ní pilně učila. S nimi bydlela i Popelnička, která si ráda zapálila cigaretu. A někdy k nim zavítala i Šípková Smaženka, když chtěla usnout a odpočinout si od světa kolem.
Jednoho dne, když sluníčko svítilo a ptáčci zpívali ještě veseleji než obvykle, přišel k chaloupce Jeníček, bratr Marijánky. Byl to chlapec, který nikdy neokusil žádné ty zvláštní věci a chtěl, aby jeho sestra i přítelkyně byly zdravé a šťastné.
Je jedna hodina ráno. Budím se. Zatím netuším, že po hodině spánku. Zjistím to vzápětí. Mozek nezvládne nic jiného než jen otázku: „Proč jako??? A teda pěkně děkuju, žejo!“
Za pár vteřin pochopím. Vzbudily mě zvuky, hodně divný zvuky! Kočka se škrábe na vrchní okenní tabulku. Dělává to. Nebo dělávala, v létě. Vstávám a jdu zkontrolovat okno. Nikde nikdo. Ticho. Snad usnu…
A nebo taky ne.
Pokračovat ve čtení →
Srdce z papíru, poskládám si na míru. Když se zmačká, nelituju, v herbáři nový vylisuju 🙂❤️
V samém srdci Prahy, mezi uličkami, které šeptají staré i novodobé pikantní historky, žily dvě sestry, Janette a Mika. Měly nadpřirozené schopnosti. Janette uměla zastavit čas 
, když svět oněměl úžasem, a Mika dokázala prodloužit momenty štěstí donekonečna…
A teď si představte…
Staroměstská radnice má orloj, žejo. Mistr Hanuš roky tvořil toto mistrovské dílo… Ale něco chybělo… Jasně, chybí ženy!
Pokračovat ve čtení →
Nedávno jsem poprvé slyšela super singl (っ◔◡◔)っ 
Vidim to, jako by to bylo včera od Vladimira 518 a Mike Trafika coby producenta, se skvělou Katarzií. Že se to týká nějakýho sci-fi filmu Bod obnovy jsem v celým tom svým nadšení z hudby ignorovala.
Pár dní nato jsem si z nějakého obskurního důvodu vzpomněla na hru Mario Bros., houbičky, instalatérovo bouchání hlavou do stropních cihlových kostiček a hledání princezny. Instalatér měl za tyhle karamboly životy navíc, kdežto my bychom si v reálným životě způsobili minimálně otřes mozku nebo hůř, páč nejsme Mario, ani kočky.
Pokračovat ve čtení →
Jsou věci, který zfejkuješ, a pak věci, který ne.
Naštěstí vlasy můžeš. V kadeřnictví u @haskovcova.katerina můžeš sedět hodiny a neva ti to, protože je to příjemný a umí to.
Navíc, u mytí hlavy sedíš v masážním křesle. Jako bonus si můžeš připomenout, že bys měla vyměnit filtr na vodu, protože železitá voda pravděpodobně dělá z vlasů hřebíky nebo že prodlužka neznamená jen to, co si myslíš 
Někdo důležitej zaklepe na dveře vlakového kupéčka a už v něm zůstane 
Ty se (ne)náhodně staneš svědkem života někoho dalšího. Máš její kalhotky z Banátu a když po nich po slepu ráno sáhneš, udělá Ti to radost, protože víš, že na sebe budete ten den zase myslet (a myslet na hodnýho člověka je skvělý!).
Pokračovat ve čtení →
Už samotný let na Sicílii nás překvapil, z nějakého důvodu jsme nedostali sedadla a do poslední chvíle na letišti panovalo napětí, zda do dalšího kola postoupíme my nebo 2 dámy.
Jsem si jistá, že za nástup do letadla vděčíme mému italskému příjmení, přeci jenom nepustit někoho „domů“ by mohlo na Sicílii vyvolat nepříjemný rozruch
Během 11 dní jsme bydleli nebo se aspoň zastavili ve městech Syrakusy, Noto, Pozzallo, Cava d’Aliga, Marina di Modica, Scicli, Ragusa, Lentini, Nicolosi, Giardini Naxos, Castelmola, Taormina a Katánie.
Jen tak kliká a pije. Uzavírá kruh, trochu kleje. Venku zrovna leje. Tělo zaseklo se v prostoru, srdce bije a bolí, ve vzpomínkách viděla je 2 spolu. Jak na potvoru. Vděčnost zápasí s hněvem, čím byla zas opitá? Medem? Asi pohledem. Sundala pár slupek, jen tak, a začala být volná jako pták. Fakt jen tak. Jen tak škubala si peří, bála se, že trochu věří. Jak to prý dělají partneři. A ne soupeři. Tušila, že dojde až na to prázdné místo, navzdory, jen tak, šla skoro najisto. Fuj, sadisto! Snědla studenou večeři, stála tam nahá, bez peří. A přála si příměří. Tělo zůstalo viset nad prázdným místem, usínala, přikryla se listem. Tiše čekala, přimknutá k brzdovým čelistem. Ve dne držely ji zkrátka, v tom uviděla zadní vrátka. A tak zůstala jen památka.