Některé dny jsou prostě víc nepříjemný a klouzavý. Silnice v naší vísce se včera rozhodla stát kluzištěm, auto si vybralo režim neovladatelnosti a já se ocitla na křižovatce s nulovou kontrolou nad svým osudem. Naštěstí ostatní řidiči měli lepší plány než účastnit se mého neplánovaného zimního driftování 
Auto večer přidalo bonus a zahlásilo chybu motoru. Proč ne, žejo? Nechtělo se mu ani těch pár kilometrů domů. Takže jsem jela s nadějí a modlitbou, která evidentně zabrala a já večer zaparkovala auto rovnou před servisem.
Ten den zachraňovaly jen drobné radosti! Řadím mezi ně navlíknutí si nespárovaných, tzv. single ponožek na vlasy a pokus vymáčknout z nich druhý den řekněme až pudlovský kudrliny. Sice mi ponožky zapříčinily neklidný spánek, který zapříčinil dnešní pád na ledu, když jsem ještě pořád s ponožkami (schovanými, samozřejmě) hrdě kráčela odevzdat šikovnému mechanikovi klíčky od auta, no co!
Teď se učím jezdit vlakem, ještě chvíli natřásám kudrlinami… než mi těsně před výstupem díky počasí definitivně spadnou
