14: Srdce na cestě
Jaro, jak známo, je období, kdy všichni nadšeně čekají, až ze země vyleze něco nového a svěžího. Laura ale věděla svoje. Z jejího pohledu se totiž nečekalo na k...
Autor: Misa Matanelli
13: Kódování smutku
Marek si Dvě labutě pověsil na zeď. Laura doufala, že nový rok znamená nový začátek, ale leden se přehoupl v únor, únor v březen, a Markovo mlčení nebralo konce...
12: Jak dvě labutě ve Vesmíru
Listopad se Laury držel jako mokrý kabát, který si člověk nemůže sundat, a navíc si ani nepamatuje, kdy si ho oblékl. Marek se dál držel role výhradního milence...
11: Listopad s Markem
Laura měla podezření, že Marek ji chce jen v určitých situacích. Jako kdyby byla typ bot, který si člověk vezme na hezkou procházku, ale ne už třeba na pohovor ...
Jen tak.
Jen tak kliká a pije. Uzavírá kruh, trochu kleje. Venku zrovna leje. Tělo zaseklo se v prostoru, srdce bije a bolí, ve vzpomínkách viděla je 2 spolu. Jak na pot...
10: Definice, které nemají smysl
Laura vždycky věřila na definice. Svět byl přece přehlednější, když měly věci jasná jména, štítky a kolonky. Jenže Marek žádnou kolonku neměl – byl jako planeta...
9: O opouštění (a jiných způsobech sebedestrukce)
Poprvé chtěla Laura Marka opustit po festivalu v Banátu. Cítila se tehdy trochu jako postava z románu, která ztratila nejen doklady, ale i samu sebe v přeplněné...
8: Světlo, které zhaslo
Končilo babí léto a Laura pomalu zjišťovala, že svoboda, kterou si tak zoufale přála, má dost blízko ke kobce. Byla to kobka plná smutku, nejistot a touhy. Přip...
7: O vlacích, ztrátách paměti a nočních princích
Festivalový vlak směřující do Banátu vypadal jako obrovská párty na kolejích, místo, kde si lidé odkládají povinnosti, zodpovědnost i občas sebeúctu. Laura se n...
6: Některé otázky je lepší odložit na později
Dny běžely jeden za druhým a Laura mezi nimi skákala jako dítě přes louže. Některé byly hluboké, plné euforie a radosti, jiné jen mělké kaluže plné zklamání a n...
5: O tom, jak se věci někdy prostě stanou
Laura seděla v kuchyni a hypnotizovala kávovar, který mlel kávu tak hlasitě, že přehlušil všechno kromě myšlenek. Ty ovšem mluvily ještě hlasitěji než stroj, a ...
4: Touha se nedá zamluvit
Festival skončil, a všechno zase bylo až příliš obyčejné. Laura s dětmi dojela domů, vyprala zablácené oblečení a pokusila se vrátit do rutiny, jako by poslední...
3: Ráno, které se nestydělo být obyčejné
Ráno bylo zvláštně tiché. Tak tiché, že si Laura na chvíli myslela, že je doma – v tom domě, co má střechu z trapézového plechu a okna, která v noci skučí jako ...
2: Hluboko do noci
Festival utichal, nebo aspoň ta jeho hlučnější část. Hlavní stage zmlkla, zpěvačka s magentovými vlasy se naposledy uklonila a publikum se rozprchlo jako hejno ...
1: Kluk z minulosti
Kluk z minulosti, co se vynoří na festivalu, i když tam vážně nemá co dělat. Festivaly, to jsou takový ty divný místa, kde je úplně jedno, jestli máš rozcuchaný...