V 17:39 rozhodně ne, v 17:55 proč ne. Proč se rozhodujeme z minuty na minutu, proč chceme zadní vrátka a proč nám bez nich bývá líp.
V 17:39 jsem stála u zrcadla a naprosto vážně prohlásila: „Ne, rozhodně si už nebudu zvětšovat tetování.“
V 17:55 už mi nebylo čtrnáct, tak proč ne.
Ve 20:24 jsem si nařídila budík, ale to vůbec nic neznamenalo. A druhý den ráno jsem seděla v autě s tím, že se tam jedu rozhodně jenom podívat.
Kdo by si to chtěl ověřit, mám to natočený ve videu ze série Výstup z gauče (je přímo tady pod odstavcem). Další zápisky najdeš v rubrice Zápisky z gauče. Každá věta byla myšlená smrtelně vážně a každá platila přesně do další.
Nerozhodnost není vada. Je to mozek, co poctivě počítá
Tak jedna úlevná pravda: tohle není slabá vůle ani znamení, že nevíš, co chceš. Mozek při velkým rozhodnutí přehrává obě varianty naplno. Chvíli žiješ v té, kde se to stalo, a chvíli v té, kde ne. A podle toho, která z nich zrovna běží, se ti mění názor.
Psycholog Barry Schwartz a jeho kolegové v roce 2002 popsali dva typy lidí. Maximalisti chtějí tu nejlepší možnou volbu a pořád hledají, jestli někde není lepší. Ti druzí (Schwartz jim říká satisficers, česky zhruba „dobrý-to-stačí“) si vyberou první věc, která je dost dobrá, a jdou dál. Maximalisti v jejich datech vycházeli méně spokojení, víc se srovnávali s ostatními a víc litovali.
Já jsem maximalistka na lístečky. Na zahradu, na kafe ani na boty ne. Na kůži ano.
Zadní vrátka nás dělají nešťastnější
Teď ta nejzajímavější část a je to přesně ten vtip, na kterým stojí celý video.
Psycholog Daniel Gilbert z Harvardu a jeho kolegyně Jane Ebertová udělali v roce 2002 pokus se studenty fotografie. Každý si vybral jednu ze svých fotek. Půlce řekli, že si ji můžou za pár dní vyměnit, a druhé půlce, že výběr je konečný.
Ti, kdo měli možnost výměny, měli svou fotku po čase radši méně. Ti, kdo už nemohli nic změnit, si ji oblíbili. A teď to nejlepší: když se lidí předem zeptali, většina chtěla tu variantu s možností výměny.
Chceme zadní vrátka a bez nich je nám líp. Dokud se dá couvnout, hlava pořád přepočítává, jestli to bylo dobře. Jakmile to vrátit nejde, začne si to místo toho zabydlovat.
Proto moje video končí větou, kterou jsem nemyslela jako vtip, i když vtip to je: „Tak si to teda nějakou chvíli nechám.“ 🙂
Chceš víc černého humoru o tom, co s tím, když z toho vylezeš? Stáhni si zdarma Cynickou příručku pro rozvedené slečny.
56 kapitol jako e-kniha, PDF i hodinová audiokniha 🙂
Čeho budeš litovat za deset let
Psychologové Thomas Gilovich a Victoria Medvecová v roce 1995 shrnuli, jak funguje lítost v čase. Krátce po rozhodnutí víc litujeme toho, co jsme udělali. Za pár let se to otočí a víc nás hryže to, co jsme neudělali.
Tetování, nová práce, stěhování, kurz salsy ve čtyřiceti, odvaha někomu říct, co si myslíš (o tom, jak to říct nahlas, jsem psala v článku Self-advocacy. Nebo prostě: Narovnej si záda!). Za týden to může být „proč jsem to dělala“. Za deset let spíš „proč jsem to aspoň nezkusila“.
Jak na to?
Pár věcí, co mi pomáhají, když se z minuty na minutu přepínám:
- Dej si termín. Rozhodování bez konce je jen jiná forma odkládání. Ve chvíli, kdy jsem měla domluvený čas v salonu, se ping-pong zastavil.
- Zjisti, co je opravdu nevratné. Většina „na celej život“ je ve skutečnosti „na hodně dlouho“. A jestli chceš poznat, kdo to s tebou myslí vážně a kdo jen mluví, pomůže ti článek Poznáš to na slovesech. I u tetování platí, že laser existuje. Strach se tím zmenší na velikost, se kterou se dá pracovat.
- Zeptej se budoucí sebe, ne dnešní. Dnešní já se bojí bolesti a ostudy. Budoucí já se bude zlobit, že jsi to neudělala.
- Když už jsi rozhodnutá, zavři vrátka. Přestaň si nechávat „vždycky můžu odejít“. Podle Gilberta je to přesně ta věc, která ti spokojenost potichu krade.
A jestli jsi ten typ, co tisíckrát přeloží cizí chování a vlastní rozhodnutí odkládá, mrkni i na článek Zavři tlumočnickou kancelář. Často to jde ruku v ruce.
Nevratně (asi)
Kérku mám. Je větší, tmavší a líbí se mi víc, než jsem čekala. Možná právě proto, že už si to nemůžu rozmyslet.
Teda. Laser existuje. Ale to už je jiný příběh 🙂
Zdroje
- Gilbert, D. T., & Ebert, J. E. J. (2002). Decisions and revisions: The affective forecasting of changeable outcomes. Journal of Personality and Social Psychology, 82(4), 503–514. doi:10.1037/0022-3514.82.4.503 · plný text (Harvard)
- Gilovich, T., & Medvec, V. H. (1995). The experience of regret: What, when, and why. Psychological Review, 102(2), 379–395. doi:10.1037/0033-295X.102.2.379
- Schwartz, B., Ward, A., Monterosso, J., Lyubomirsky, S., White, K., & Lehman, D. R. (2002). Maximizing versus satisficing: Happiness is a matter of choice. Journal of Personality and Social Psychology, 83(5), 1178–1197. doi:10.1037/0022-3514.83.5.1178
