Někdy si člověk myslí, že má v hlavě pořádek. A pak ho úplně rozhodí vzpomínka na dřevěnou kostku.
Na dřevěnou kostku a její chuť!
🟥🟧🟨🟩🟦🟪🟫⬛⬜
Vy, co jste je cucali, pamatujete si ještě, jak chutnaly? Nové, jeté, přírodní, barvené, pohádkové, hrací?
Ten moment, kdy se rozhodnete „jen si to trochu oslintat“, protože svět je přece potřeba poznat všemi smysly 
Ta chuť je nezaměnitelná. Hořkosladká, smíchaná s pachem starého dřeva a slin. Přírodní byly takový suchý, chutnaly po hoblinách a prachu.
Jeté už měly prověřený charakter. Charakter všech sourozenců nebo dětí ze školky.
Ty barvený byly takový spíš bez chuti, pokud už se barva neloupala.
A co takové kostky s obrázky? Najednou jste neochutnávali jen kostku, ale mohli jste olizovat lišku, strom nebo třeba Sněhurku na papíře.
Pamatujete si? 
