Muži, kupte občas kytku. Nebojte, nezměníte se v poetu :)
(Checklist, který vám zachrání víc večerů, než si myslíte.) Drazí muži, ženy si někdy přejí kytku. Ne proto, že by nevěděly, co s rukama. Ne proto, že bez ní us...
(Checklist, který vám zachrání víc večerů, než si myslíte.) Drazí muži, ženy si někdy přejí kytku. Ne proto, že by nevěděly, co s rukama. Ne proto, že bez ní us...
Bylo půl března a Marek se konečně vracel domů. Laura cítila, jak se jí hruď svírá nervozitou a nejistotou, která se v posledních měsících stala její nechtěnou ...
Když Laura zavřela oči, viděla Lisabon. Město vonící po slaném moři, grilovaných sardinkách a čerstvě upečených pasteis de nata. Viděla barevné dlaždice azulejo...
Když se Marek vrátil z lodi a Laura s dětmi z Chorvatska, visel mezi nimi zvláštní klid. Žádné drama, žádná prudká slova. Jen ticho. Zpočátku ta známá nejistota...
Když se konečně léto rozvinulo do své plné síly, Laura zjistila, že její srdce se umí chovat stejně tvrdohlavě jako kopretiny v její zahradě. Sotva pošlapány, s...
Listopad se Laury držel jako mokrý kabát, který si člověk nemůže sundat, a navíc si ani nepamatuje, kdy si ho oblékl. Marek se dál držel role výhradního milence...
Laura vždycky věřila na definice. Svět byl přece přehlednější, když měly věci jasná jména, štítky a kolonky. Jenže Marek žádnou kolonku neměl – byl jako planeta...
Poprvé chtěla Laura Marka opustit po festivalu v Banátu. Cítila se tehdy trochu jako postava z románu, která ztratila nejen doklady, ale i samu sebe v přeplněné...
Končilo babí léto a Laura pomalu zjišťovala, že svoboda, kterou si tak zoufale přála, má dost blízko ke kobce. Byla to kobka plná smutku, nejistot a touhy. Přip...
Festival skončil, a všechno zase bylo až příliš obyčejné. Laura s dětmi dojela domů, vyprala zablácené oblečení a pokusila se vrátit do rutiny, jako by poslední...
Ráno bylo zvláštně tiché. Tak tiché, že si Laura na chvíli myslela, že je doma – v tom domě, co má střechu z trapézového plechu a okna, která v noci skučí jako ...