18: Rozbitá vzpomínka
Laura seděla na zahradě, slunce jí svítilo do očí, ale nijak ji nehřálo. Ani trochu. Jako by celé léto zůstalo zaseknuté v tom prapodivném festivalovém ránu, kd...
Laura seděla na zahradě, slunce jí svítilo do očí, ale nijak ji nehřálo. Ani trochu. Jako by celé léto zůstalo zaseknuté v tom prapodivném festivalovém ránu, kd...
Ten festival měl být velký. Vždyť přesně před rokem tu Laura potkala Marka, a i když pořád nevěděla, jak to „něco“ mezi nimi pojmenovat, byla si jistá, že je to...
Letět poprvé letadlem v Lauřině věku byla poněkud pozdní premiéra, ale Laura cítila takové vzrušení, jako by právě objevovala nový kontinent. Tiskla se nosem k ...
Lenka přijela za Laurou na samotu jako svěží vánek. Objevila se ve dveřích, objala Lauru a hned otevřela víno, protože už od dětství dobře věděla, že existují v...
Jaro, jak známo, je období, kdy všichni nadšeně čekají, až ze země vyleze něco nového a svěžího. Laura ale věděla svoje. Z jejího pohledu se totiž nečekalo na k...
Marek si Dvě labutě pověsil na zeď. Laura doufala, že nový rok znamená nový začátek, ale leden se přehoupl v únor, únor v březen, a Markovo mlčení nebralo konce...
Listopad se Laury držel jako mokrý kabát, který si člověk nemůže sundat, a navíc si ani nepamatuje, kdy si ho oblékl. Marek se dál držel role výhradního milence...
Laura měla podezření, že Marek ji chce jen v určitých situacích. Jako kdyby byla typ bot, který si člověk vezme na hezkou procházku, ale ne už třeba na pohovor ...
Jen tak kliká a pije. Uzavírá kruh, trochu kleje. Venku zrovna leje. Tělo zaseklo se v prostoru, srdce bije a bolí, ve vzpomínkách viděla je 2 spolu. Jak na pot...
Laura vždycky věřila na definice. Svět byl přece přehlednější, když měly věci jasná jména, štítky a kolonky. Jenže Marek žádnou kolonku neměl – byl jako planeta...