13: Kódování smutku
Marek si Dvě labutě pověsil na zeď. Laura doufala, že nový rok znamená nový začátek, ale leden se přehoupl v únor, únor v březen, a Markovo mlčení nebralo konce...
Rubrika: Laura z Festivalu
Love Story „Laura z Festivalu“ aneb můj mikrorománek
Tak trochu skutečnost, tak trochu emoce, tak trochu AI 
Myslíš si, že máš život pod kontrolou. Že city běží v sandboxu a tělo je jen rozhraní. Ale pak přijde někdo, kdo ti hackne systém. Mlčením. Dotykem. Láskou. A všechno začne běžet mimo specifikaci. Neumíš to pojmenovat, ale nemůžeš to zastavit. Tvůj mozek říká rollback, ale tělo chce commit. Touha přepisuje realitu v reálném čase. Nic už nebude jako dřív. O jedné noci na letním festivalu, která změnila svět.
O třech slovech, která nikdy nezazněla nahlas. O lásce bez pravidel. O milování, které chutná jako prosecco a voní jako letní noci plné ticha. O tom, že i dospělí mohou být bezbranní jako děti, když se dotknou něčeho opravdového. Kapitolu po kapitole se noříš do vztahu, kde není žádné „my“, ale kde se všechno odehrává jen mezi dvěma pohledy, dvěma těly, dvěma zprávami, které přijdou o den později, než by měly. Je to syrové, upřímné a až příliš skutečné. Ale právě proto to znáš. Nejde o šťastný konec. Jde o to, co všechno si dovolíš, když se přestaneš bát, že se zlomíš. Nejintimnější love story roku. A nezapomeň dýchat!
Přečti si 1. kapitolu: Kluk z minulosti
12: Jak dvě labutě ve Vesmíru
Listopad se Laury držel jako mokrý kabát, který si člověk nemůže sundat, a navíc si ani nepamatuje, kdy si ho oblékl. Marek se dál držel role výhradního milence...
11: Listopad s Markem
Laura měla podezření, že Marek ji chce jen v určitých situacích. Jako kdyby byla typ bot, který si člověk vezme na hezkou procházku, ale ne už třeba na pohovor ...
10: Definice, které nemají smysl
Laura vždycky věřila na definice. Svět byl přece přehlednější, když měly věci jasná jména, štítky a kolonky. Jenže Marek žádnou kolonku neměl – byl jako planeta...
9: O opouštění (a jiných způsobech sebedestrukce)
Poprvé chtěla Laura Marka opustit po festivalu v Banátu. Cítila se tehdy trochu jako postava z románu, která ztratila nejen doklady, ale i samu sebe v přeplněné...
8: Světlo, které zhaslo
Končilo babí léto a Laura pomalu zjišťovala, že svoboda, kterou si tak zoufale přála, má dost blízko ke kobce. Byla to kobka plná smutku, nejistot a touhy. Přip...
7: O vlacích, ztrátách paměti a nočních princích
Festivalový vlak směřující do Banátu vypadal jako obrovská párty na kolejích, místo, kde si lidé odkládají povinnosti, zodpovědnost i občas sebeúctu. Laura se n...
6: Některé otázky je lepší odložit na později
Dny běžely jeden za druhým a Laura mezi nimi skákala jako dítě přes louže. Některé byly hluboké, plné euforie a radosti, jiné jen mělké kaluže plné zklamání a n...
5: O tom, jak se věci někdy prostě stanou
Laura seděla v kuchyni a hypnotizovala kávovar, který mlel kávu tak hlasitě, že přehlušil všechno kromě myšlenek. Ty ovšem mluvily ještě hlasitěji než stroj, a ...
4: Touha se nedá zamluvit
Festival skončil, a všechno zase bylo až příliš obyčejné. Laura s dětmi dojela domů, vyprala zablácené oblečení a pokusila se vrátit do rutiny, jako by poslední...
3: Ráno, které se nestydělo být obyčejné
Ráno bylo zvláštně tiché. Tak tiché, že si Laura na chvíli myslela, že je doma – v tom domě, co má střechu z trapézového plechu a okna, která v noci skučí jako ...
2: Hluboko do noci
Festival utichal, nebo aspoň ta jeho hlučnější část. Hlavní stage zmlkla, zpěvačka s magentovými vlasy se naposledy uklonila a publikum se rozprchlo jako hejno ...
1: Kluk z minulosti
Kluk z minulosti, co se vynoří na festivalu, i když tam vážně nemá co dělat. Festivaly, to jsou takový ty divný místa, kde je úplně jedno, jestli máš rozcuchaný...