Na konci cesty

Už dopíjím zbytek vína,
už nevím, čí je to vina.

Že potkali jsme se někde na rozcestí,
možná v půli,
možná na konci cesty.

I can speak English, někdy,
ale popravdě si nepamatuju kdy.

A k tomu!

Když se v září páří jaguáři...

Dobrou noc, už je blízko do Vánoc.

Světské radosti

Světské radosti, trochu starostí.
Z úsměvů vrásky a kopec lásky.

Ženské bytosti přijímají s radostí,
chlapské objetí, něhu, sílu i klid.

Nic krásnějšího nemůže v tu chvíli být...

Plytká láska, jiskří, prská, občas laská.
Otevři srdce, zklidni dech, duše zavoní jak promoklý mech.

2 srdce splynou, druhá duše potká jinou.
Výkřiky a sténání v lásky chrám svět promění.

Chinaski

Už 26 let. Každý den. Chinaski. Dýl než cokoliv. Prosím, nečtěte a raději hoďte kamenem, kdo nemáte žádnou životní hudbení radost. Chinaski poslouchám od puberty do dnešního dne. A nemyslím si, že to bude jednou jinak.

Naše děti už zažily svůj první koncert Chinaski. Čím dál častěji doma křičí ony: „Pusť mami Chinaski!“ (Neberte mi tu radost 😉). Jejich hudba mi přináší úlevu, bezpečí, radost. Mám kupu vzpomínek, které si pečlivě střežím. Ale co až paměť doslouží?

Pokračovat ve čtení →

Hurá na další jízdu v novém roce

Stihli jste v roce 2019 vše, co jste chtěli? Nebo ne a štve vás to? Koupili jste si, co si vaše srdce 💓 přálo? Naučili jste se něco nového? Cestovali jste do vysněné země 🧳? Přečetli jste aspoň jednu knížku? Pokud na většinu říkáte NE, nebuďte naštvaní nebo nešťastní. Vím, že nejste, ale kdyby vás to skoro přeci jenom trápilo…

Pokračovat ve čtení →

Chtěla jsem…

Chtěla jsem brečet, chtěla jsem se smát.
Chtěla jsem skočit, letět, padnout a trochu se bát.

Chtěla jsem usnout a pak ráno vstát,
chtěla jsem mít pocit, že máš mě trochu rád.

Chtěla jsem odejít a za chvilku se vrátit.
Důvěru v sebe jsem nechtěla ztratit.

Chtěla jsem a pak se to stalo.
A zdá se, že toho nebylo málo.

Chtěla jsem vrátit čas, otevřít oči a mít Tě tu zas.
Chtěla jsem, aby se to nestalo. Nebo aby to méně bolelo.

Báz(s)eň o kaši

Tělo křičelo bolestí.
Srdce tlouklo v krku.
Víno bylo její neřestí.
Nadechla se u vysokého smrku.

Pár kroků bolelo jak zrada.
Chtěla spadnout do bláta.
Co jí brání? Svět má ráda.
Ať nechodí, zubatá.

Udělala krok. A další.
Tělo přestalo řvát.
O víkendu si dá kuře s br. kaší.
A na všechno bude srát.

Podnikání a mateřství aneb jak se z toho nezbláznit

Byla jsme s dětmi týden na dovolené. Člověk by řek: „A co jako?“ nebo „Kdo teď nejezdí, vždyť je léto, děti musí poznávat svět.“ Pro mě to byla ale premiéra. První opravdová dovolená jen s dětmi. Mateřskou dovolenou neznám, do podnikání jsme se s Adamem vrhli hned, jak se narodila Lily Andulka.

Pokračovat ve čtení →