Sicilská Odyssea

Už samotný let na Sicílii nás překvapil, z nějakého důvodu jsme nedostali sedadla a do poslední chvíle na letišti panovalo napětí, zda do dalšího kola postoupíme my nebo 2 dámy.

Jsem si jistá, že za nástup do letadla vděčíme mému italskému příjmení, přeci jenom nepustit někoho „domů“ by mohlo na Sicílii vyvolat nepříjemný rozruch 🙂

Během 11 dní jsme bydleli nebo se aspoň zastavili ve městech Syrakusy, Noto, Pozzallo, Cava d’Aliga, Marina di Modica, Scicli, Ragusa, Lentini, Nicolosi, Giardini Naxos, Castelmola, Taormina a Katánie.

Pokračovat ve čtení →

Jen tak.

Jen tak kliká a pije.
Uzavírá kruh, trochu kleje.
Venku zrovna leje.

Tělo zaseklo se v prostoru,
srdce bije a bolí, ve vzpomínkách viděla je 2 spolu.
Jak na potvoru.

Vděčnost zápasí s hněvem,
čím byla zas opitá? Medem?
Asi pohledem.

Sundala pár slupek, jen tak,
a začala být volná jako pták.
Fakt jen tak.

Jen tak škubala si peří,
bála se, že trochu věří.
Jak to prý dělají partneři.
A ne soupeři.

Tušila, že dojde až na to prázdné místo,
navzdory, jen tak, šla skoro najisto.
Fuj, sadisto!

Snědla studenou večeři,
stála tam nahá, bez peří.
A přála si příměří.

Tělo zůstalo viset nad prázdným místem,
usínala, přikryla se listem.
Tiše čekala, přimknutá k brzdovým čelistem.

Ve dne držely ji zkrátka,
v tom uviděla zadní vrátka.
A tak zůstala jen památka.

Na konci cesty

Už dopíjím zbytek vína,
už nevím, čí je to vina.

Že potkali jsme se někde na rozcestí,
možná v půli,
možná na konci cesty.

I can speak English, někdy,
ale popravdě si nepamatuju kdy.

A k tomu!

Když se v září páří jaguáři...

Dobrou noc, už je blízko do Vánoc.

Světské radosti

Světské radosti, trochu starostí.
Z úsměvů vrásky a kopec lásky.

Ženské bytosti přijímají s radostí,
chlapské objetí, něhu, sílu i klid.

Nic krásnějšího nemůže v tu chvíli být...

Plytká láska, jiskří, prská, občas laská.
Otevři srdce, zklidni dech, duše zavoní jak promoklý mech.

2 srdce splynou, druhá duše potká jinou.
Výkřiky a sténání v lásky chrám svět promění.

Chinaski

Už 26 let. Každý den. Chinaski. Dýl než cokoliv. Prosím, nečtěte a raději hoďte kamenem, kdo nemáte žádnou životní hudbení radost. Chinaski poslouchám od puberty do dnešního dne. A nemyslím si, že to bude jednou jinak.

Naše děti už zažily svůj první koncert Chinaski. Čím dál častěji doma křičí ony: „Pusť mami Chinaski!“ (Neberte mi tu radost 😉). Jejich hudba mi přináší úlevu, bezpečí, radost. Mám kupu vzpomínek, které si pečlivě střežím. Ale co až paměť doslouží?

Pokračovat ve čtení →

Hurá na další jízdu v novém roce

Stihli jste v roce 2019 vše, co jste chtěli? Nebo ne a štve vás to? Koupili jste si, co si vaše srdce 💓 přálo? Naučili jste se něco nového? Cestovali jste do vysněné země 🧳? Přečetli jste aspoň jednu knížku? Pokud na většinu říkáte NE, nebuďte naštvaní nebo nešťastní. Vím, že nejste, ale kdyby vás to skoro přeci jenom trápilo…

Pokračovat ve čtení →

Chtěla jsem…

Chtěla jsem brečet, chtěla jsem se smát.
Chtěla jsem skočit, letět, padnout a trochu se bát.

Chtěla jsem usnout a pak ráno vstát,
chtěla jsem mít pocit, že máš mě trochu rád.

Chtěla jsem odejít a za chvilku se vrátit.
Důvěru v sebe jsem nechtěla ztratit.

Chtěla jsem a pak se to stalo.
A zdá se, že toho nebylo málo.

Chtěla jsem vrátit čas, otevřít oči a mít Tě tu zas.
Chtěla jsem, aby se to nestalo. Nebo aby to méně bolelo.