To je život

Muži, kupte občas kytku. Nebojte, nezměníte se v poetu :)

Publikováno od autora: Misa Matanelli / 0 komentářů

(Checklist, který vám zachrání víc večerů, než si myslíte.)

Drazí muži,

ženy si někdy přejí kytku. Ne proto, že by nevěděly, co s rukama. Ne proto, že bez ní uschnou. Ale protože jim to říká: „Myslel jsem na Tebe.“

Ne, my ženy nečekáme pugét každý pátek ve 18:00. (I když… kdybyste chtěli, nebudeme vám bránit.) Ale někdy. Občas. Prostě proto.

A protože máme podezření, že kytky se u některých z vás v hlavě automaticky řadí vedle přípravy daňového přiznání nebo výměny filtrační vložky, pojďme si to rozebrat. Racionálně.

Co si myslí muži?

  • „Kytky? Vždyť uschnou.“
  • „Radši jí koupím něco praktickýho. Třeba powerbanku.“
  • „Nepůjdeme rovnou domů, kytka by zvadla, nechám to na jindy.“
  • „Nepotřebuje přece kytku. Ví, že ji mám rád.“
  • „Já tohleto nedělám, protože… (cokoliv)“
  • „Já tohleto nechci dělat, protože… (cokoliv)“

Co si myslí ženy?

  • „Všiml si. Pamatuje si. Udělal něco, co nemusel.“
  • „A ta barva! A ta vůně!“
  • „Je z vlastní vůle <3“
  • „Tohle si budu pamatovat dlouho.“

Co umí kytka?

  • Vylepší den. I ten blbej.
  • Promění kuchyň v romantickou zahradu.
  • Udělá ze všedního dne svátek.
  • Překryje drobné hříchy (zapomenutí výročí, ponožky v obýváku, 3 hodiny na záchodě se scrollováním).
  • Je to jednoduchý způsob, jak říct „děkuju“, „promiň“ nebo „miluju tě“ bez trapného civění do podlahy.
  • Dáváte najevo, že na ženu myslíte. Dobrovolně. Bez notifikace.
  • Je to gesto, co se pamatuje. Třeba i navždy. (A ušetří vás to hádky o ponožky.)
  • Řekne: „Jsi moje radost.“ – aniž byste museli říkat „Jsi moje radost.“
  • Dává naději, že nejste robot, ale muž s duší.

Jak na to? Návod krok po kroku

  1. Najděte květinářství. Není to únikovka.
  2. Vejděte dovnitř. Usmějte se. Klidně řekněte: „Dobrý den, potřebuji něco, z čeho si sedne na zadek.“
  3. Zaplaťte.
  4. Předání: NE „Tady máš.“ / ANO „Myslel jsem na tebe.“

Co to stojí?

  • Peněz: 0 Kč – 1.000 Kč (méně než tankování, více než rohlík)
  • Času: 5 – 15 minut (pokud si nebudete googlit rozdíl mezi růží a frézií), případně drobný čas na uškubnutí
  • Námahy: Méně než sestavení IKEA stolku

Kytky, se kterými nešlápnete vedle

  • Luční květiny
    • Přímo z pole nebo louky, když máte tu možnost. Anebo vázané od někoho s floristickým kurzem. Efekt: „Jsi pro mě přirozená, krásná, svobodná.“
  • Jedna růže
    • Ano, stačí jedna. Když je čerstvá. A když je decentně zabalená, ne v celofánu jako ze stužkovacího večírku. Minimalismus + romantika = wow.
  • Kytice vázaná floristou
    • Nepotřebuješ umět ladit barvy. Stačí říct: „Chci něco, co řekne ‚miluju tě‘, ale ne jako na Valentýna v americkém seriálu.’“ A florista ti to naváže. Fakt.
  • Voňavé bylinky ve svazku
    • Levandule, máta, rozmarýn. Pro ženy, co mají rády přírodu a praktické věci, ale přesto chtějí cítit, že jsou milované.
  • Sezónní kytičky
    • Jaro = narcisy, tulipány. Léto = kopretiny, pivoňky. Podzim = jiřiny. Zima = amarylky nebo třeba jen větvička.
    • Když kytička ladí s počasím, působí to, jako že víš, co se děje ve světě. A to je sexy.

Co to přinese?

  • Body za snahu. (A za styl.)
  • Polibek. (Možná víc než jeden.)
  • Kafe přinesené do postele. (Někdy. Možná.)
  • Titul „ten nejlepší“ při telefonátech s kamarádkami
  • Náskok v závodě o „nejlepšího chlapa ve vesmíru“.
  • Vnitřní klid. Protože víte, že jste dnes něco udělali správně.

Na co si dát pozor?

  • Benzínka v noci není florista, ale pořád lepší než nic!
  • Poznámky typu „Stejně uschne.“ zruší celý efekt.
  • Nečekejte aplaus. Dělejte to, protože chcete být tím chlapem, co nosí kytky.
  • Vyhněte se těmto kytkám:
    • Umělá kytka není kytka. To je dekorace z čekárny.
    • Karafiáty. Tvrdé a bez duše. Pokud teda nejste na retro vlně nebo zrovna není 8. březen ve Znojmě.
    • Příliš ostré nebo pichlavé kytky. Např. kaktus. Jasně, vtipný dárek. Ale…
    • Pohřební vazby. Velké, tmavé, slavnostní. Pokud kytka vypadá, že by ji přinesla tetička na hrob, tak není vhodná na rande.

Mini-manuál pro přežití ve vztahu

  • ✔️ Nečekejte na výročí. Byl dnes den? Tak je důvod! 🙂
  • ✔️Existuje žena, kterou máte rádi?
  • ✔️Má tahle žena duši a emoce?
  • ✔️ Není to test. (I když… trošku jo.)
  • ✔️Jsou v okolí nějaké kytky?
  • ✔️ Nedávejte k tomu účet.
  • ✔️ Neptejte se „Ty jsi na růže, nebo na tulipány?“ po 8 letech vztahu. Pozorujte. Pamatujte.

Kytka není klišé. Je to malý, voňavý zázrak. Důkaz, že jste si všimli. Že vám na tom záleží. Že láska není jen slovo, ale čin.

Takže příště, až půjdete kolem květinářství, nechoďte kolem. Vejděte. Kupte. Předejte.
A sledujte, co se stane.

Recenze/To je život

V Krakově po stopách draků, vaflí a štěstí

Publikováno od autora: Misa Matanelli / 0 komentářů

Pár dní v Krakově. Viděli jsme staré město, židovskou čtvrť, holuby v takovém množství, že kdyby se domluvili, můžou převzít vládu nad městem, a draka pod Wawelským hradem, který sice chrlí oheň, ale vypadá, že to dělá spíš z povinnosti než radosti 🙂 Taky jsme pluli po Visle 🌊 a navštívili spoustu kaváren a skvělých restaurací @kolanko6❤️

Děti byly nadšené. Jak by ne, bublinkové vafle a mléčné shaky byly boží 🙂 My jsme cestování s dětmi ustály s úsměvem, i když to někdy znamenalo balancovat mezi hezkými momenty a okamžiky, kdy raději vypnete mozek, protože poslední dítě ze čtyř právě oznámilo, že už se mu taky něco nechce nebo toho chce naopak moc 🙂

Krakov je krásný a čistý, až můžete mít pocit, že někde existuje tajná noční organizace, která v noci prochází ulicemi, uklízí je a navíc utírá prach z památek 🙂

V Krakově ctí Zákon Popelky. Ve 23:55 se zavírá pohádková cesta ke všemu, co obsahuje víc než 0,0 % alkoholu. Stojíte ve večerce, když už ty děti půjdou konečně spát, žejo, a prodavač vám s kamennou tváří sdělí, že máte smůlu a víno laskavě vraťte do regálu. Tak nakonec stojíte venku a smějete se, protože co jiného vám taky zbejvá.

V Krakově mi došlo, že pokud mám být schopná vstřebávat veškeré emoce dětí, potřebuju teplo, ticho, klid, tmu a spánek 🙂 Jak zpívá @barazmekova v písničce Koupím Ti. Dětské emoce umí být divoké až prudké, rozhodně je nikdo nepředfiltruje 🙂

Další dny jsme samozřejmě vše zařídily, dřív než odbila půlnoc 🙂

Bylo to krásné ❤️

To je život

Menstruační maraton

Publikováno od autora: Misa Matanelli / 0 komentářů

Jsme generace, co krvácí víc a přitom přežije! A ne, nemluvím o stavu bankovního účtu po Vánocích. Naše prababičky zažily kolem dvou stovek cyklů, zatímco my klidně i dvojnásobek. Proč? Dřív se menstruace často přerušovala těhotenstvím, dlouhým kojením nebo fyzickou zátěží, zatímco dnes si jedeme hormonální horskou dráhu bez přestávky. K tomu se menarché posunula na mladší věk, menopauza na pozdější a životní styl ovlivňuje i samotné cykly. Plus některé z nás je nemají pravidelné vůbec. Takže ano, tenhle výpočet berte s rezervou – spíš jako hravou (a trochu krvavou) matematiku než přesnou vědu. A když už jsme u toho: není divu, že se občas cítíme vyčerpané. Moderní ženy zvládají nejen víc cyklů, ale i práci, rodinu a život vůbec. A i když se tomu smějeme, někdy bychom si zasloužily spíš medaili než jen čokoládu pod dekou. 🙂

Proč dřív bylo cyklů méně?

Nebylo to tak, že by se prababičky s menstruací narodily a pak ji na protest proti patriarchátu přestaly provozovat. Jen prostě otěhotněly dřív, rodily děti jak na běžícím pásu, dlouho kojily a menstruaci měly jen tak na připomenutí, že existuje. Když k tomu přičteme pozdější začátek menstruace a ranější menopauzu, dá se říct, že prababičky prostě skoro nekrvácely.

Matematika v akci

  • Menarché (první menstruace) kolem 15. roku, menopauza kolem 45. roku.
  • Průměrně 5–6 dětí, dlouhé kojení (třeba 1–2 roky na dítě).
  • Pokud vezmeme v potaz 6 dětí, těhotenství + kojení mohlo zabrat 10,5 až 16,5 let.
  • Počet cyklů tedy mohl být jen kolem 150 až 200 za život!
Pokračovat ve čtení →
To je život

Dlabanec jako stav mysli

Publikováno od autora: Misa Matanelli / 0 komentářů

Kelly s Jackem flirtovala. Ale ne jen tak ledabyle. Byl to ten typ flirtu, kdy by voyo mělo zahlásit: „Lily a Vinca si na tuhle scénu odejdou čistit zuby!”

Na pozadí hrála hudba tak svůdná, že by se vám samovolně rozepnuly knoflíky na košili!

A pak to přišlo. Kelly se se na Jacka usmála: „Udělala jsem si dlabanec. Dáš si se mnou?“ A svět #duolilyvinca se zastavil: „Mami, co je to dlabanec?!“

Pokračovat ve čtení →
To je život

Nečekané lekce zimy

Publikováno od autora: Misa Matanelli / 0 komentářů

Některé dny jsou prostě víc nepříjemný a klouzavý. Silnice v naší vísce se včera rozhodla stát kluzištěm, auto si vybralo režim neovladatelnosti a já se ocitla na křižovatce s nulovou kontrolou nad svým osudem. Naštěstí ostatní řidiči měli lepší plány než účastnit se mého neplánovaného zimního driftování 🙂

Auto večer přidalo bonus a zahlásilo chybu motoru. Proč ne, žejo? Nechtělo se mu ani těch pár kilometrů domů. Takže jsem jela s nadějí a modlitbou, která evidentně zabrala a já večer zaparkovala auto rovnou před servisem.

Ten den zachraňovaly jen drobné radosti! 🙂 Řadím mezi ně navlíknutí si nespárovaných, tzv. single ponožek na vlasy a pokus vymáčknout z nich druhý den řekněme až pudlovský kudrliny. Sice mi ponožky zapříčinily neklidný spánek, který zapříčinil dnešní pád na ledu, když jsem ještě pořád s ponožkami (schovanými, samozřejmě) hrdě kráčela odevzdat šikovnému mechanikovi klíčky od auta, no co! 🙂

Teď se učím jezdit vlakem, ještě chvíli natřásám kudrlinami… než mi těsně před výstupem díky počasí definitivně spadnou 🙂

To je život

Když byl dům ještě mladej

Publikováno od autora: Misa Matanelli / 0 komentářů

„Mami, to je náš dům, když byl mladej!“

No jasně, i domy měly své mládí. 😍 Před stovkou let v nich možná ještě nebyly hory prádla a věčné dohady o tom, kdo má už konečně odložit mobil, ale něco se tam dělo.

Jak to vlastně bylo před naším barákem, ještě když to nebylo náš barák? Nad tím jsme si s #duolilyvinca trošku polámali hlavy.

Pokračovat ve čtení →
Vlastní tvorba

Čtyři potažení

Publikováno od autora: Misa Matanelli / 0 komentářů

„Viděl jsi ji někdy plakat?“

První potažení

Pomalu si poprvé potáhl z jointa a pousmál se:

„Jo. Ale to nebyly slzy smutku. To byly slzy, kterými chtěla spálit všechno kolem sebe. Byla jako starý město, ve kterým se kamenné zdi pomalu drolí spolu s časem, kterej nezastavíš. Někdy hořela životem, jindy byla prázdná jak láhev od posledního vína ve tři ráno. Když měla dobrou náladu, cejtil jsem z ní moře a divoký sny a touhy. Když byla smutná, smrděla po tabáku a večerech, který byly naprostej provar.“

Pokračovat ve čtení →
To je život

Zrzavá a basta!

Publikováno od autora: Misa Matanelli / 0 komentářů

I přes veškeré úvahy, analýzy a technologické experimenty jsem u ní zůstala.

Fakt jsem nad ní přemýšlela. Hodně. Možná až moc na to, že jde o něco tak zdánlivě obyčejného, jako je barva vlasů. Jenže to není úplně tak jednoduchý, žejo. Když na vás uprostřed pěkného a komorního koncertu nejmenovaného umělce sám mistr několikrát zahaleká: „Zrzavá ****!“ a vzápětí to upgraduje na „Zrzavá *****! “, tak vás to prostě donutí zamyslet se, co taková barva dokáže vyvolat 🙂 Nejdřív myslíte, že je to legrace, protože když vyrůstáte v Severních Čechách, můžete mít hranice smyslu pro humor lehce posunuté.

Pokračovat ve čtení →