Na dětské oslavě se holčička v růžových šatech rozbrečela, když prohrála v židličkách. Děda na ni přes celý stůl: „Nebreč, nejsi mimino. Ufňukaný holky nikdo nechce.“ Holčičce bylo šest. Než stačil kdokoli cokoli udělat, její máma se usmála na příbuzné: „On to tak nemyslí, je ze starý školy.“
Tři vteřiny. Tolik jí trvalo přeložit urážku dítěte do něčeho, co se dá u stolu přežít.
Nebo kamarád, který už poněkolikáté omlouvá svého kamaráda. Zase nepřišel, zase neodepsal, zase si nenašel čas.
- „Má toho teď moc.“
- „Dělá na něčem důležitým.“
- „Von prostě není zvyklej odpovídat.“
Výmluvy se střídají, nepřítomnost zůstává. A ten, kdo nepřišel, se zatím sám neomluvil ani jednou.
Znám to, umím to stejně rychle. Roky jsem provozovala neoficiální tlumočnickou kancelář z blbštiny do češtiny. Šéf je ve stresu. Kamarádka to tak nemyslela. Někdo má prostě těžký období. Nonstop provoz, bez honoráře, a klient o žádné tlumočení nikdy nežádal 🙂
Na Facebook jsem o tom napsala krátkou glosu. Tady to chci rozebrat pořádně, protože pod tím vtipem je docela tvrdá práce.
Tohle tlumočení má jméno
Americká socioložka Arlie Hochschild popsala v roce 1983 v knize The Managed Heart takzvanou emoční práci. Je to úsilí, které člověk vynakládá, aby uhlídal vlastní emoce i pocity ostatních tak, jak to situace vyžaduje. Zkoumala hlavně letušky, které se musely usmívat i na cestující, co na ně křičeli. Stejnou práci ale popsala i mimo zaměstnání, doma a ve vztazích, a říkala jí emotion work: kdo hlídá náladu, kdo uhlazuje, kdo vysvětluje.
Překládání cizí hrubosti je přesně tohle. Neviditelná práce, kterou nikdo neobjednal, nikdo ji nezaplatí a většinou si jí ani nevšimne.
Proč to umíme tak dobře?
Psychoterapeut Pete Walker popsal v knize Complex PTSD: From Surviving to Thriving (2013) vedle útoku, útěku a ztuhnutí ještě čtvrtou reakci na ohrožení. Říká jí fawn, česky nejčastěji podbízení nebo usmiřování. Dítě, které vyrůstá vedle nevyzpytatelného dospělého, se naučí, že nejbezpečnější je číst náladu a uhlazovat. Bouřka se ještě ani nestrhla a ono už ji vysvětluje: táta je unavenej, máma to nemyslela zle.
Z takových dětí často vyrostou skvělé tlumočnice. Rychlé, empatické, s obrovskou zásobou výmluv. Jenže ten jazyk se učily ze strachu, a tak ho používají i tam, kde už žádná bouřka nehrozí. O tomhle neoficiálním výcviku z dětství jsem psala víc v článku Diplom z kurzu poslušnosti.
Shovívavost je dobrá věc. Do určitého bodu
Abych byla fér: vykládat si chování druhých v dobrém chyba není. Psychologové Frank Fincham a Thomas Bradbury desítky let zkoumají, jak si partneři vysvětlují, co ten druhý udělal. Páry, které si přešlapy vykládají shovívavě („měl těžký den“ místo „je to sobec“), bývají spokojenější. Výzkum se týká párů, ale myslím, že mezi kamarádkami, sourozenci nebo kolegy to platí podobně.
Všimni si ale jednoho slova: vzájemně. Obě strany si občas dají výhodu pochybnosti a obě si ji občas vyberou.
Potíž nastane, když tlumočí jen jedna. Pořád. Za všechny. Pak už nejde o laskavost, z laskavosti se stala služba.
Tři otázky, podle kterých poznáš, že tlumočíš moc
- Překládám to pořád stejnému člověku? Jednou je to těžký den. Pošesté je to povaha.
- Přijala bych stejnou výmluvu, kdybych to udělala já? Většina z nás má na sebe přísnější metr než na lidi, kteří nám ubližují.
- Kdo za ten překlad platí? Když tě po každém setkání bolí hlava, máš stažený žaludek a večer to v duchu přehráváš, účet jde za tebou.
Oprah Winfrey roky opakuje větu, kterou ji naučila její přítelkyně, spisovatelka Maya Angelou: Když ti někdo ukáže, kdo je, věř mu napoprvé. Nemusíš ho kvůli tomu hned odepsat. Stačí přestat dopisovat titulky.
Jak poznat člověka podle toho, co opravdu dělá, jsem rozebírala v článku Poznáš to na slovesech.
Jak na to?
Pár věcí, které mi pomáhají, když cítím, že se kancelář zase otevírá:
- Napočítej do tří, než začneš překládat. Ty tři vteřiny z oslavy patří tobě. Často zjistíš, že o titulky nikdo nestál.
- Řekni, co se stalo, a nic k tomu nepřidávej. „Nepřišel.“ Bez dovětku „protože má teď hrozně moc práce“.
- Nevysvětluj za druhé. Když se tě někdo zeptá, jak to ten druhý myslel, stačí: „To se musíš zeptat jeho.“
- Mluv za sebe. „Mně to bylo nepříjemné“ je celá věta. Nepotřebuje obhajobu ani soudního znalce.
Jak říkat nahlas, co chci a co nechci, jsem rozepsala v článku Self-advocacy. Nebo prostě: Narovnej si záda!
Co se stane, když přestaneš?
Chvíli to bude nepříjemné. Lidi kolem budou čekat na překlad, který nepřijde. Někdo se může i urazit, protože si zvykl, že jeho chování někdo zabalí do hezkého papíru a přihodí mašličku.
Většinou to ale dopadne docela obyčejně. Věc dostane svou skutečnou velikost. Hrubost zůstane hrubostí a ty se můžeš rozhodnout, co s ní uděláš.
A teď zpátky na tu oslavu. Máma mohla říct taky něco úplně jiného: „Tati, tohle jí prosím neříkej.“
Pět slov. Žádný dabing. A jedna šestiletá holka, která si zapamatuje, že se za ni někdo postavil 🧡
Chceš víc černého humoru o tom, co s tím, když z toho vylezeš? Stáhni si zdarma Cynickou příručku pro rozvedené slečny.
56 kapitol jako e-kniha, PDF i hodinová audiokniha 🙂
Zdroje
- Hochschild, A. R. (1983). The Managed Heart: Commercialization of Human Feeling. Berkeley: University of California Press. Pojmy „emotional labor“ (v zaměstnání) a „emotion work“ (v soukromí), výzkum letušek Delta Air Lines. ucpress.edu
- Walker, P. (2013). Complex PTSD: From Surviving to Thriving. Azure Coyote Publishing. Čtyři reakce na ohrožení (fight, flight, freeze, fawn). O knize · článek The 4Fs: A Trauma Typology in Complex PTSD
- Bradbury, T. N., & Fincham, F. D. (1990). Attributions in marriage: Review and critique. Psychological Bulletin, 107(1), 3-33. doi:10.1037/0033-2909.107.1.3
- Fincham, F. D., & Bradbury, T. N. (1992). Assessing attributions in marriage: The Relationship Attribution Measure. Journal of Personality and Social Psychology, 62(3), 457-468. doi:10.1037/0022-3514.62.3.457
- „When people show you who they are, believe them the first time.“ Připisuje se Mayi Angelou, doložená je ale jen přes Oprah Winfrey: poprvé v jejím projevu na Wellesley College v květnu 1997, později díl Oprah’s Lifeclass „When People Show You Who They Are, Believe Them“ (OWN, 26. 10. 2011). Rozbor původu citátu (Quote Investigator)
