Seděla jsem pod dekou.
Jak puberťák, kterej si v devadesátkách potají prohlíží erotický magazín.
S baterkou pod dekou. Hlavu i telefon pod peřinou, protože deka tlumí ozvěnu. Jenom pozor: notebook pod deku nedávej. Přehřeje se a začne ti do nahrávky hučet větrák. Já tomu říkám poddekové domácí studio 🙂
Nezbláznila jsem se. Klonovala jsem si hlas.
Vydávám e-book a audioknihu Cynické příručky pro rozvedené slečny a chtěla jsem, aby audioknihu četl můj hlas. Ne nějaký sametový pán z rádia, co zní, jako by ti prodával hypotéku. Já.
Dneska si totiž nemusíš sednout na dva dny do studia. Nahraješ pár minut čtení, hodíš to do jednoho chytrého programu a on si z toho postaví tvoji digitální kopii. Robota, co mluví jak ty.
Jenže hned na začátku mě ten program postavil před rozhodnutí, nad kterým jsem strávila víc času než u samotného nahrávání.
Chceš to rychle, nebo pořádně?
- Rychlá verze: přečteš dvě minuty a máš klon. Hrubší, ale za chvíli hotovo.
- Pořádná verze: sedneš si na půl hodiny, čteš a čteš a výsledek je k nerozeznání od tebe. Stála jsem nad tím jako nad jídelákem, kde je všechno stejně drahý a ty nevíš, jestli máš hlad, nebo jen chuť něco rozhodnout.
Nakonec jsem dala ty dvě minuty. Protože Cynická příručka měla být drzá. Ta, u které se nebrečí. Dávala jsem ji dohromady ze svých starých i nových textů na sociálních sítích nebo na blozích. Hlavně proto, abych si odpočinula od Holky z Festivalu. A abych se pokusila aspoň krapet pobavit všechny, kteří mají někdy náladu pod psa.
Holka z Fesťáku může bejt ubulená. Tady se máme smát. Na deadpan cynika bohatě stačí i rychloklon.
A světe div se, tomu robotovi občas i jde 🙂
Černý humor se čte nejlíp bez emocí. A v tomhle je AI-já mistr.
Řekne „seš úplně v pohodě kráva“ tak vyrovnaně, jako když ti hlásí, že zítra bude polojasno.
Žádný důraz, žádné významné mrknutí.
A přesně tohle cynismus potřebuje. Vypálit ostrou větu s kamennou tváří. Ta ženská má kamennou tvář z výroby. Je to mnohem lepší cynik než já.
Chvíli jsem jí to i záviděla. Vyrovnanost, kterou jsem sama roky sháněla po terapiích, ona má nastavenou v defaultu. Ale….
Příručka je ta lehčí. Tu ustojím na dvě minuty pod dekou. Ten opravdový test teprve přijde a jmenuje se Holka z Festivalu. U ní jsem slzela. A jestli z ní jednou budu dělat audioknihu, sednu si na celou půlhodinu. Ať to stojí za to.
Protože kamenná tvář je paráda na „v pohodě kráva“.
Ale co zlomené srdce? Přečte robot-já pláč tak, aby to bolelo správně? Za dvě minuty tréninku? Těžko! 🙂
Zatím je venku ta drzá. Audiokniha Cynické příručky pro rozvedené slečny bude zadarmo na té samé stránce jako knížka 🙂
