Kypr je ostrov, a zvláštní už tím, že se tam jezdí vlevo, což je připomínka britského impéria, která vás nutí podvědomě řidiče kontrolovat, jestli opravdu vědí, co dělají 😊
Obsah
Život na talířích
Zdejší lidé žijí s nevídanou intenzitou, na plný plyn i z plných talířů. Záhy po příjezdu zjistíte, že místní gastronomie zahrnuje nejen omračující zážitky, ale také nebezpečí v podobě neustálého přejídání. „Mají tady jako přílohu hranolky?“ ptáte se s úzkostí a doufáte, že tohle gastronomické barbarství neovládne váš pobyt. Přeci si nebudete plýtvat prostorem v žaludku něčím takovým.
Larnaca je město protikladů. Výtečné restaurace nabízejí malé zázraky v drobných miskách a talířích, což by teoreticky mohlo omezit přejídání, ale vše je vykompenzované množstvím, takže od stolu se nakonec valíte jako člověk, který právě zkonzumoval celý svět. A tak se přejedení přemisťujete z bodu A do bodu B a snažíte se trefit do úzkých uliček plných toulavých koček, pozorujete domy, které by mohl kdosi opravit, ale proč vlastně kazit ten půvab, a pak je tu samozřejmě moře, které už teď v květnu voní létem.
Maqam Al-Sultan
Krásně jsme jedli, pořád a bez ustání. Hummus, smažený květák s dokonalým kořením, osvěžující tzatziki, poctivá kuřecí polévka a pikantní klobásky – každé sousto otřáslo mými dosavadními gastronomickými jistotami. Obzvlášť památná byla libanonská večeře v Maqam Al-Sultan. Objednali jsme si v dobré víře menu pro 2. Zřejmě ho sestavil někdo, kdo rád vidí, jak lidé zoufale bojují s kapacitou svých žaludků. Tabbouleh, Fattoush, kuřecí křidélka, brambory, falafel a především petrželový salát, který bych jedla od rána do večera.
Božské sýrové tyčinky
Každé odpoledne nás naše kroky vedly do malé pekárny, kde pekař a jeho rodina dělali sýrové tyčinky s chilli a kardamomem, což zní jako neobvyklá kombinace, a také to neobvyklé je – neobvykle vynikající. Čerstvé, křupavé, horké a plné lásky, kterou vám přes pult předá usměvavý pekař s výrazem: „Vím, že to chceš. Všichni to chtěj!“
Ochutnali jsme vína, „Commandaria“ vína a snad všechna řemeslná piva, co přímo v Larnace točili. Nejvíc mě dostalo s názvem Life and Death. Už kvůli tomu názvu na něj nelze zapomenout! ❤️
Výlet do Ayia Napy
Jednoho dne jsme se vydali autobusem do Ayia Napy, protože řízení vlevo je disciplína, kterou jsem raději přenechala ostřílenějším či šílenějším. Ayia Napa je místo plné slunce, turistů, restaurací a azurové vody; tam jsem se prvně setkala s polynéskou kuchyní, která je, jak jinak, než naprosto skvělá.
Navštívili jsme také vyschlé solné jezero a samozřejmě ochutnali sůl přímo ze země, protože v každém z nás občas znovu ožije dítě ochotné olizovat cokoli ze zvědavosti. Ano, byla překvapivě slaná.
Sirtaki
A pak ten večer v baru, kde přesně se ve 22:00 začal tančit tanec Sirtaki. Vypadalo to jako autobusový zájezd z Vysočiny nebo jako svatba, dost možná obojí. Chtěli jsme se přidat, ale tanec, který začíná nenápadně, se nečekaně proměnil v divokou choreografii, při níž můžete lehce přijít k vykloubené kyčli. Nácvik předem doporučuji, a zkuste se necítit trapně, až před vámi na důkaz pokory a respektu někdo poklekne. Neptejte se pak na telefonní číslo, je to opravdu součást tance! 🙂
Konec s bolestí a láskou k ostrovu
Výlet skončil dramaticky, když mi batoh během letištního sprintu zablokoval záda. Od té chvíle je život pomalejší, opatrnější a s nutností přehlížet chaos doma i všechny drobné nedokonalosti z cesty.
Kypr byl krásný a absurdní zároveň, ostrov, který nečeká, až budete připraveni; prostě vás obejme, sejme a přidusí v náruči vůní, chutí a okamžiků, které vám ještě dlouho tančí v hlavě. Stejně jako hudba! Trochu jako Eva a Vašek – kdyby ovšem měli styl, narodili se u moře a měli milionkrát víc vášně.
