Chinaski

Už 26 let. Každý den. Chinaski. Dýl než cokoliv. Prosím, nečtěte a raději hoďte kamenem, kdo nemáte žádnou životní hudbení radost. Chinaski poslouchám od puberty do dnešního dne. A nemyslím si, že to bude jednou jinak.

Naše děti už zažily svůj první koncert Chinaski. Čím dál častěji doma křičí ony: „Pusť mami Chinaski!“ (Neberte mi tu radost 😉). Jejich hudba mi přináší úlevu, bezpečí, radost. Mám kupu vzpomínek, které si pečlivě střežím. Ale co až paměť doslouží?

Jak puberťačka. A proč ne?

Napsat sama pro sebe článek o oblíbené skupině jsme chtěla už dlouho. Ale jak to navlíknout? Poprosit Michala Malátnýho o rozhovor pro Tuhý kořínek a zeptat se ho, jak se udržuje fit? Ech 🥴 Rozhodla jsem se pro osobní zpověď, my confession…

Zpověď o mých hudbeních preferencích, které nejspíš nejsou až tak vzletné. Vlastně ani mě takové nepřipadají. Umím si představit náročnější hudbu, víc alternativní, neobvyklou, temnější. Nebo hip hop, drzé beaty a melodie, které vám vlejou krev do žil a vy se na párty po dvaceti letech cítíte jako někdo z mladších ročníků.

Je to jen o hudbě?

Jenže ono to asi není celé o hudbě. V …nácti jsem sjížděla dokola audio kazetu od neznámé punkové kapely Staré hadry. Prožívala pubertu a dospívání u hubatých a uječených punkových a rockových písniček. A postupně se přepnula až na dnešní popík s nádechem rocku.

A pak to prostě přišlo

V době koronaviru jsem si pustila klipy na youtube: Podléhám a Potkal jsem tě po letech. První je z roku 1995 a jedná se o druhý videoklip Chinaski. Druhá jmenovaná písnička je z roku 2017 a hraje tam… několik pěknejch bab a taky JÁ. Pozorovala jsem atmosféru těch videoklipů, tak vzdálených, ale pro mě pořád tak blízkých.

Podléhám

Potkal jsem tě po letech

Když se do toho přimíchá ženská

Tempem svým vlastním (hodně pomalu) procházím kurzem Alchymie ženy. Je to prima podpora pro ženy. Zatím se zdá, že mi kurz a zejména videa od Lucie pomáhají pochopit, co se děje v momentech ženy, kterým ne vždy rozumím. A nebo jim nepřikládám váhu. Jedním tématem bylo, jak si tvořit vnitřní kapacitu. A že jedním ze základních zdrojů je pocit bezpečí.

A napadlo mě, když slyším Chinaski, nebojím se. A že když mám chuť „zajít“ si do jiného světa, nepotřebuji povolenku, drogy nebo věk puberťáka.

Co hudba dokáže?

Nejsem psychlog, ani jsem nečetla žádné psychologické knížky a nezkoumala vliv hudby na člověka. Ale jasné je, že hudba má velkou sílu pro přípravu každého člověka.

Život je bez hudby smutný. Hudba má schopnost uzdravovat. Je to povzbuzující prostředek pro mysl a duši. Poslech hudby může zlepšit nebo potlačit pocity. Pokud jsem šťastná, hudba od Chinaski mě udělá ještě šťastnější. Pokud jsem smutná, hudba smutek potlačí. Nebo prostě probublá a odplaví se. Když se zlobím, hudba mě zklidní.

Pro mnoho lidí je hudba ventilátorem emocí.

Někteří píší písničky, jiní skládají, jiní hrají na hudební nástroje, jiní zpívají.

Obecně nás hudba zachraňuje před nudou. Hudba může mít sílu, abyste pocítili euforii, otevřeli svou fantazii a spojili se s duší.

Ano, tady si ťukáte na hlavu, jestli je možné spojit se při poslechu skupiny Chinaski s duší. Je, pokud jejich hudbu vnímáte podobně jako já. Třeba takové Schody mě píchne u srdce a vzpomenu si na divokou jízdu s jednou blondýnkou. (Téměř) vítr ve vlasech, špek v ruce, hvězdy nad hlavou… Ale to už je jiná písnička.

Proč poslouchám Chinaski?

Chinaski mi dávají pocit bezpečí, klidu, jízdy, nekonečné party. Že všechno bude v pořádku. A co ještě?

  • „Dostávám se ze skutečného světa do svého vnitřního.“
  • „Jejich hudba mě uklidňuje.“
  • „Nechávám vyplouvat všechny své hluboké emoce a pocity.“
  • „Cítím se svobodně a bezstarostně.“
  • „Jejich hudba mě inspiruje a dodává víru, že život pokračuje.“
  • „Když poslouchám písničky, nepotřebuji své pocity vyjadřovat jinak.“
  • „Při poslouchání odejde stres.“
  • „Když je začnou hrát v nákupním centru, zpívám si.“
  • „Špatný moment i den najednou zmizí.“

Vzpomínky anebo jak to celé začalo

Pospíchala jsem do školy na gymplu a ve snídani s Novou zazněl Dlouhej kouř. Přišla jsem pozdě do školy. Takhle jednoduché to bylo. Dlouhej kouř se stal synonymem pohody a mejdanů a puberty.

S kamarádkou jsme chystaly plány, jak pozdravit partu mladých krásných lidí v čele s Michalem, Petrem, Frantou. A samozřejmě Pavlem Grohmanem nebo Adamem Stivínem. Pár historek bych dokázala vytáhnout. Ale to jen pro blízké. 😉

Prej tohle nesmí zapadnout

Nedávno jsem po dlouhé době otevřela staré růžové desky a v nich sbírku kostlivců. Třeba texty, které jsem psala a doufala, že je uslyším na koncertech. 🤣

Koukni (někdy v roce 1998)

Koukni se nahoru,
koukni se dolu,
koukni se doleva,
nikde žádná úleva.

Koukni se nahoru,
na modrou oblohu,
koukni se dolu,
ke svýmu stolu...

Přála sis (někdy v roce 1998)

Přála sis bejt s každým klukem,
cos potkala na ulici,
vyzved jsem Tě ráno,
bylas zase po vopici.

Mělo to být naposledy,
usmála ses na mě tedy
a řekla - tady jsem.

Pár nocí plnejch extází
a na zádech mě stále mrazí,
když cítím vůni tvých vlasů.

Miláčku probuď se, přišel tvůj den,
půjdeš se mnou do pekla,
byl to tvůj sen.

Sdílej na

FacebookTwitterGoogle


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..