„Děláš z komára velblouda. Zase přeháníš. Vidíš to moc černě. A vůbec, nebereš si to všechno až moc?“
Kdo z vás tuhle hitparádu slyšel aspoň stokrát, ruku nahoru 😀
A absolutním majstrštykem, takovou tou pomyslnou třešničkou na dortu, je věta: „No jo, to jsou zase ty tvoje hormony.“
Nebo taky: „Máš zas menstruaci, viď?“
Protože, přiznejme si to klidně s otevřeným vínem v ruce, s touhle biologickou stopkou se potkáváme hlavně my, ženy. Jakmile máš emoci, potřebu nebo názor, kterej se zrovna nehodí do krámu, vytáhne se karta vaječníků a debata končí 😊
Říká se tomu emoční invalidace. Prosté znehodnocení toho, co cítíš.
Já tomu říkám hrozně líná a pohodlná manipulace. Místo aby druhej člověk na vteřinu zapnul mozek a empatii, řekl „aha, tebe se to dotklo, pojďme o tom mluvit“, radši z tebe udělá přecitlivělou hysterku.
Dotyčný může jít spokojeně spát, zatímco ty do čtyř do rána skřípeš zubama a čumíš do stropu.
A nemusí to bejt zrovna chlap. Umí to rodiče („nebreč, prosimtě, o nic nejde“), šéfové („neřeš, to je detail“) i nejlepší kámošky („nebuď tak dramatická“).
Byla jsem naučená se obhajovat. Sepsala jsem tři odstavce argumentů, vysvětlovala jsem své pocity odshora dolů a odzdola nahoru a zkoušela dokázat, že sakra smím cejtit to, co cejtím.
Jenže ruku na srdce, ve chvíli, kdy ti tohle někdo řekne, tak o žádné vysvětlení nestojí. Má jasno. On má pravdu a ty jsi ten blázen.
Navíc přesně tím, že se začneš obhajovat, dáváš druhýmu moc rozhodovat o tom, co je na tvém vlastním dvorku ještě komár a co už velbloud.
Dneska už se jenom zasměju.
Protože to, co cítíš nebo potřebuješ, je tvoje absolutní pravda. Nepotřebuje to žádný atest ani schválení komise. Ty víš, co jsi viděla. Ty víš, jak ti v tom je. A nikdo na světě nemá právo přeměřovat tvoje emoce svým vlastním, dost často dost pokřiveným metrem.
Takže až ti zase někdo bude zkoušet tvrdit, že za tvými zády stojí obří dromedár, kterýho jsi sama vygenerovala z komára, usměj se, otoč se na podpatku a nech mu celou tu jeho zoologickou zahradu.
Tvoje pocity nepotřebujou razítko. Vyrostly jsme z toho.
