Byla jsme s dětmi týden na dovolené. Člověk by řek: „A co jako?“ nebo „Kdo teď nejezdí, vždyť je léto, děti musí poznávat svět.“ Pro mě to byla ale premiéra. První opravdová dovolená jen s dětmi. Mateřskou dovolenou neznám, do podnikání jsme se s Adamem vrhli hned, jak se narodila Lily Andulka.
Potřebovala jsem dovolenou s dětmi, sama. Proč? Skloubit mateřství a podnikání jde někdy lépe, někdy hůře. Mám štěstí, že v tom Adam jede se mnou a podílí se se mnou čistou polovinou na práci i výchově dětí. Co je v 75 % výhoda může být v tom zbytku i nevýhoda. Nevadí nám, že se vidíme skoro 24 hodin denně. Nepříjemné jsou situace, kdy máme každý pocit, že o výchově dětí víme vše nejlépe.
Obsah
První probdělá noc na dovolené
Upřímně jsem po první noci myslela, že to „nedám“. Očima jsem do tří hodin do rána těkala po hotelovém pokoji, který připomínal spíše socialistickou ubytovnu. Byla páteční noc, hodně lidí se pod okny bavilo a vykonávalo potřebu. Adam si občas chrupnul a já pořád čekala, kdy se Vincent probudí. Ale spal jak dudek, stejně jako jeho ségra. A já čekala, až bude ráno…
Když vám na poslední chvíli odřeknou ubytování
V kempu jsme dostali místo fakt náhodou. Paní, co nám měla pronajmout pokoje v chatě, odřekla na poslední chvíli. Asi takovou poslední, kdy už s dětmi nastupujete do auta, máte naložená zavazadla, oblečení, zdravé jídlo, motorky, plenky, míče, bábovky, knížky, švihadla, ručníky, plavky a těšíte se tak, že se začne těšit i Vincent, který vlastně neví, na co se pořádně těší. Zároveň s vámi nastupuje i manžel, který si místo práce bere páteční volno, aby vás zavezl na místo, které milujete od svých 18-ti let. Hurá do Sloupu v Čechách!
Jak jsem se bála užít dyskomfort
Když se jede do kempu, pod stan, do chatky nebo jiného rekreačního zařízení, člověk zkrátka musí počítat s menším dyskomfortem. Já se na něj naopak těšila, občas jsem „přejedená“ komfortním životem. Jasně no, jiné je to bojovat s menší nepohodou sám, jiné s dětmi. Zejména s holčičkou, která „pohodlnou zónu“ opouští jen nerada. Menšímu uličníkovi je to více jedno. Hlavně, když je blízko máma a má „míko“. 🙂
„Adame, já to tady asi nezvládnu,“ svěřila jsem se druhý den manželovi. Zklamaná myšlenkami na vzdání se své mise. Myslela jsem na dědu a babičku v Novém Hrozenkově. Ať nás tam Adam na týden vezme…! přála jsem si v noci. Nečekaně to byl právě Adam, který řekl: „Ne ne. Já myslím, že to tu zvládneš. A užiješ si to!“
A byla to pravda. Myslím, že taková dovolená se už nebude opakovat. Ač jsem nemohla pořádně plavat, abych uhlídala 2 caparty, ač jedno pivo dopoledne a jedno pivo na večer bylo maximum, ač jsem si neustále připadala jak v mateřské školce, obklopená dalšími dětmi, ač jsem si musela sama vytírat pokoj (neboť se v zařízení uklízelo Savem a hadrem, který před námi prošmejdil hodně pokojů), vrátila jsem se opravdu odpočinutá.
Proč? Protože jsem byla jen s dětmi, nemyslela na práci a nechala nás řešit situace, které doma nemáme.
Lilka poznává svět
Lilka snad možná trošku maličko začala zjišťovat, že není jediná princezna na světě a vše se netočí kolem ní. Že když něco chce, nesmí se o to bát říct nebo poprosit. Že všechny děti nejsou hodné a jiné ji naopak učili, že kamarádi si mají pomáhat. Byla jak Alenka v říši divů, když kolem ní v kempu běhala obtloustlá prťata s lízátky, koka kolou a kopala do všeho možného. Jeden starší chlapeček ji řekl, že se chová jako „ubrečený mimino“ (jo! :)). Po všech těch emočních peripetiích Lilka našla „svou holčičku“, jak ji říkala.
Myslím, že ušla kus cesty. Nejen když obešla Radvanecký rybník nebo vylezla na Sklaní hrad Sloup. Jsem na ní hrdá!
Vinca spěchá novým zítřkům
Vinca je mnohem přizpůsobivější. Je ve fází, kdy zkouší rychle chodit, posadit se na motorku, jak daleko dohodí kamínek nebo písek (většinou skončí v plence), kam až doplave a jestli jestli ho voda vůbec nadnese. Když to nefunguje podle představ, spustí velký pláč, který většinou končí: „mami mamo míko!“
Ve Sloupu začal lítat po 2 jako torpédo. A taky si kolikrát sedl na zadek, chytil pár zajíců, spadl na hlavu nebo praštila do obličeje. A kromě bolesti, která ho zocelila, pochytal spoustu nových slovíček: jezisi, honem, hranolky, doma nemám balon, dobý den, sedni, sednu, vana. Pěkně rozšiřoval už tak velkou slovní zásobu.
Vědomé otloukání dětí
Takhle se nám ty 2 malé děti „otloukli“. Lilka po stránce sociální, Vinca po stránce fyzické. A co já? Já si užila týden (skoro) bez myšlenek na práci, vnímala jen děti a byla tak trochu ráda, že Adam není s námi. Vím, zní to blbě. Jemu se ale z komfortu do socialistických zařízení vstupuje mnohem komplikovaněji, než mě. Moc tomu nefandí. Ale snažím se, aby začal. Jen vím, že to není mise na jedno výletování 😉
Když jsem se zrovna urputně nesnažila vniknout do dětského světa a dala si čas na myšlenky své, přemýšlela jsem, jak lépe a více bezbolestně propojit život s dětmi a podnikání. Jak uspořádat denní harmonogram a celkově životní styl, abychom já i Adam měli čas na práci a klienty. A zároveň, abychom dětem dávali to nejcennější, co jim můžeme dát. Náš čas.
Přemýšlela jsem o pár věcech, které bych ráda využila:
Společné spaní
Pořád spolu bohužel nespíme. Tedy jako jo, teď myslím jinak. Ráda bych vyřešila společné spaní celé rodiny. Zatím to nejde. Jeden pokoj je v létě horký, při dešti do něj prší střešním oknem. Lilka s Adamem spí v pokojíčku. Tam Vinca nemůže, při pohledu na hračky skáče jak zajíc a nemůže usnout. Uklidňuje mě jen pomyšlení na brzké stěhování do vysněného bydlení, kde se nám to snad podaří zohlednit.
Méně kávy, více klidu
Na dovolené jsem nepila vůbec kávu a bylo to boží. V noci jsem relativně lépe spala. Vzhledem k tomu, že u pokoje jsem měla společné sociální zařízení a děti na mě spaly nalepené, to opravdu bylo bez chyby. Bylo to kávou? Celodenními aktivitami? Tulícími se dětmi? Nevím. Každopádně kafe piju moc.
Výlety do přírody
Jak na smilování čekáme na stěhování do chalupy u lesa. Protiví se nám sídlištní kultura a prostředí. Tak holt musíme víc ven. I za cenu toho, že k obědu budeme mít suchar, rostlinnou pomazánku, mrkev, banán a jablíčko. Děti potřebují ven, vidět šneky, rozkopané houby, mechem porostlé kmeny stromů, hrát si s dětmi a skákat do blátivých kaluží.
100% pozornost
Myslím, že jen málo lidí dokáže udržet 100% pozornost jen na jednu věc. Na děti, na práci, na čtení. Fajn je si to uvědomit a pilovat.
Lásky není nikdy dost
Objímat, objímat, objímat. Pohladit, zastavit se a poslechnout si to vzdorovité ubrečené monstrum (pardon ;)), kterému se něco nelíbí nebo nedaří. Když to udělám a nesmetu jeho pláč a nelibost pod stůl, většinou vidím, že vše bylo jen nedorozumění, že dětské dušičky jsou citlivé a potřebují podporu nejbližších. Stejně jako my dospěláci.
Recenze nakonec
Pokud pojedete do Sloupu v Čechách, zkuste se ubytovat v rekreačním středisku Doly Bílina. Předem říkám, že to není pro každou rodinu a pokud se rádi rozmazlujete jídlem, zůstaňte raději ve své vlastní kuchyni a koupejte se v letním potu. Pokud je někdo v rodině velká cimprlína, také asi nebude z pobytu nadšená. Ale jestli umíte přivřít obě oči, věřte, že děti tu můžou začít fajn prázdninová dobrodružství a vy můžete relaxovat s přáteli a v pěkné přírodě.
Na pivo Kocour a na raw dobroty zajděte do útulného podniku Mňau Café. Běžte se podívat na skalní hrad Sloup, obejděte Radvanecký rybník a potkáte ovečky, koně, krávy a holuby. Nejezte U pánů z Dubé, ale na jedno si tam skočte. Mají tam pár zvířátek, děti mohou okukovat holuby (opět), králíky, slepice nebo kozy.
A když vám vyjde počasí, nejspíš budete pečení vaření na koupališti Sloup v Čechách.
